Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.
Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.
Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.
Attersee – Salzburg
Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.
Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.
Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula.
Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!
Vyhlídka – zříceniny
Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀
Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami.
Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.
Linz
Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.
Jedeme blíž k domovu – Vimperk
Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny.
Boubínský prales
Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít.
My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova.
Oběd a hernička na Dobříši
Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!
Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili.
