Aktivní dovolená v Rakousku u jezera Wolfgangsee

Aktivní dovolená v Rakousku u jezera Wolfgangsee

Hory, jezera, kemping v září

Praha – Rakousko: 372 km 

Délka jízdy: 5 hodin

Vhodné pro děti: Ano

Osud tomu tak chtěl a já se z ničeho nic ocitla před rozhodnutím, jestli s Amálkou vyjedeme do Rakouska do kempu nebo ne. Kempování máme v krvi, takže nám rozhodnutí netrvalo dlouho. Tátu máme bohužel v neschopnosti, takže tentokrát jsme ho nechaly doma. Možná proto bylo dobrodružství ještě dobrodružnější.

Zvládne rok a půl staré dítě tak dlouhou cestu?

To byla otázka! Měla jsem hrůzu, jak to zvládne. Pět hodin v autě ještě neseděla. Rekord byl tři hodiny, a to bylo peklo. Naštěstí je Amča už větší, takže cestu zvládla skvěle. Kdyby byla jen o chlup menší, nejela bych.  

 

Kempovat, sama s dítětem, v zahraničí?

Byla to výzva. Ověřila jsem si pár dnů nazpět, že to zvládneme. Naštěstí v okolí vždy je někdo ochoten pomoci, když už člověk nemá sílu. Například naskládat a zavřít obří rakev na střeše. Postavit stan byla docela brnkačka. Amča stanování miluje, takže nosila kolíky.     

Kde jsme bydleli?

V kempu Lake camping Appesbach. Nádherný kemp přímo u jezera Wolfgangsee. V dochozí vzdálenosti do St. Wolfgang. Pěšky se dalo jít okolo jezera, na loď, ke kostelu či na hřiště. V okolí bylo dost výletů, ale většina nebyla vhodná pro kočárky. 

Co budeme jíst?

Naštěstí mé zkušenosti s kempováním jsou velké, takže jsem připravila jídlo sebou. V dnešní době, kdy je dostupná elektřina, dá se koupit lednice do auta i do zásuvky (doporučuji!), to bylo super.

 

1. Tousty

Tousty šly na jídlo do auta na cestu. Nevydrží moc dlouho svěží, takže na řadu přišly jako první.

2. Tortilly

S kuřecím nebo hovězím masem jsou skvělá volba na druhý až třetí den. Krásně se uleží a vydrží i ten nějaký výlet.

3. Sekanou

Dobře udělaná sekaná doma, vydrží v lednici až do posledních dnů naší dovolené. Dokonce zbylo i na cestu domů. S chlebem a hořčicí to byla mňamka.

4. Polévky

Doma jsem připravila hovězí vývar a dýňovou polévku. Obě polévky byly vydatné a stačily po celodenní túře na večeři. 

5. Vajíčka

Když jsem chtěla něco dobrého k snídani či večeři, udělala jsem vajíčka. Je to rychlé, dobré a výživné.

6. Špagety

Koupila jsem špagety, zdravou omáčku na špagety již připravenou a mleté maso. Daly jsme si je, když došly zásoby domácího jídla. 

Den první

První den jsme všichni vyrazili na jezera Gosau. Od kempu to byla skoro hodina jízdy. Přijeli jsme pozdě, takže bylo velmi plné parkoviště. Zaparkovali jsme na spodním parkovišti, vyndali děti a kočárky. Amču jsem hodila na záda, protože odmítala sedět v kočárku. Měla jsem co dělat, abych tam ten kočár vytlačila a dítě nahoru donesla.  Potom už byla nádherná procházka kolem jezera Vorderer Gosausee, většina si dala ferratu „Laserer Alpin Klettersteig“ a my s Amčou jsme prozkoumaly každý kámen v okolí. Měly jsme ambice ještě pokořit druhé jezero Hinterer Gosausee, ale v půli cesty nám to rozmluvil český pár s miminem, který se právě vracel. Cesta pro kočárek je náročná a dlouhá. Vzdaly jsme to a doslova běžely zpátky okolo prvního jezera. Amálku totiž už jízda nebavila, takže jsem musela vymyslet všechno možné, abychom tu cestu nějak zvládly. Některé úseky nebyly vhodné pro začínající chodce, využila jsem kočár i nosítko. https://www.dovolenavalpach.com/blog/vylet-okolo-jezera-gosausee dolore.

Den druhý

Ráno začalo cvičením v kempu a koupelí v jezeře. Jsem moc ráda, že takto bláznivé nápady nemám jen já. Amča se taky chtěla koupat, ale klepala kosu. Já jsem si osvěžení užila.  Druhý den jsme se rozdělili. Jedna skupina vyjela zubačkou na vrchol Schafberg.

Druhá skupina se vydala okolo jezera Wolfgangsee do města Abersee přes Strobl. Já se vydala okolo jezera, ale pěkně jsem si mákla. Převézt kočár přes vyhlídky na jezero, potom pokračovat několik km po sluníčku a přemlouvat batole, že musíme jít, mě stálo hodně sil. Amálka to potom vzdala a prospala celou cestu na mně. Bylo to asi něco přes 10 km, zpátky do města St. Wolfgang nás převezla loď. Ta cesta lodí byla tak rychlá, že jsme stihly udělat jen pár fotek a už jsme vystupovaly. 

Den třetí

Den třetí byl lehce odpočinkový, alespoň pro první skupinu, která se rozhodla vyjet prozkoumat okolí autem.  První zastávka byla na jezeře Schwarzensee, které se dalo obejít dokola. Amálka prudila hned po vystoupení z auta, takže jsem ji nahodila na záda a kočár celou cestu táhla zbytečně. Procházka to byla krásná a pokud půjdete doprava po asfaltce, můžete se na konci cesty občerstvit a vykoupat. My jsme šli bohužel opačně, takže jsme došli na parkoviště a dolů se nám už vracet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na oběd do Gasthaus Wiesenhof, kde mají na zahradě udělané krásné hřiště Po obědě jsme se vydali do obory s jeleny v Gasthof Kleefeld. Bylo tu pár zvířátek, ale druhá skupina našla lepší zookoutek i s lepším hřištěm Dorf der Tiere.  

 

Další výlety do zahraničí

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.

Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.

Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.

 

Attersee – Salzburg

Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.

Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.

Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula. 

Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!

 

Vyhlídka – zříceniny

Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀 

Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami. 

Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.

 

Linz

Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.

 

Jedeme blíž k domovu – Vimperk

Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny. 

 

Boubínský prales

Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít. 

My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova. 

 

 

Oběd a hernička na Dobříši

Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!

www.kavarnapuntik.cz

 

Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili.