Když jsem tuto knihu objevila, netušila jsem, jaký pro mě bude mít mimořádný význam. Nejenže autor popisuje život tak, jakoby vyprávěl můj příběh i názory, ale i dokonce mi vnuknul myšlenku, že napsat román, by vůbec nebyl špatný nápad.
„Po celá ta dlouhá léta jsem si vždycky nejvíce vážil (a vážím si i teď) onoho bezprostředního vědomí, že mi nějaká zvláštní síla poskytla příležitost psát. A já že té příležitosti využil a díky nemalému štěstí jsem se dokonce stal tím spisovatelem kterým jsem dnes.“
Lidský život je vážně zvláštní.
Autor vypráví nejen o tom jak psát knihu, určit postavy, jak sbírat inspiraci.., ale i tom, jak by člověk mohl upustit páru a radovat se ze života. Dá se říct, takový univerzální recept na šťastný život. Hovoří o společnosti, o tom jak začínal, o tom jak pokračoval i o svých dílech. Popisuje, jak dlouho mu trvá napsat román, rady, tipy, jak na dílo působí kritika atd. Až na jednu kapitolu o literárních soutěžích, jsem nadšená. (Možná pro někoho k zamyšlení, že literární soutěže nemusí být vždy ku prospěchu.)
Tohle mě baví: „Stal jsem se spisovatelem z povolání, ani jsem pořádně nevěděl jak. Až jsem sám kroutil hlavou nad tím, jak neuvěřitelně jednoduché to bylo.“
Nádherný příklad toho, že když se nám otevře cesta, jak jednoduše po ní můžeme kráčet.
Svět sice navenek může vypadat nezáživně, je ale plný nevídaného množství okouzlujících a tajuplných drahokamů v surovém stavu, které stačí jenom vybrousit. Spisovatelé jsou lidé vybaveni zrakem, schopným takové drahokamy objevit. A ještě je na tom úžasné, že to člověka prakticky nic nestojí. Máte-li ty správné oči, můžete se v té hromadě surových drahokamů přehrabovat a vybírat si si z ní, jak se vám jenom zlíbí. No řekněte, je snad podle vás na světě ještě jiné tak skvělé povolání?
Moc ráda čtu tento typ knížek. Na začátku autor popisuje život, který mi je velmi blízký. Vlastně chtěl žít jako ostatní, škola, práce, manželství. Jenže ono se to nějak zvrtlo. Ono to vlastně jde i jinak.
Vlastně autor začal jako neúspěšný podnikatel, který dělal sice co ho baví, ale neměl peníze nazbyt. Tak to je trochu i můj příběh. Jenže nic netrvá věčně…
Teď je vám nejspíš hodně zle, ale v budoucnu to možná ponese i nějaké plody. Nevím, jestli vám tím poskytnu nějakou útěchu, ale přeji vám, aby vám ta slova pomohla vaše potíže úspěšně překonat.
A jak se cítit lépe? Nikdy bych nevěřila, že běh dokáže inspirovat nebo dodávat energii. Před nedávnem jsem to vyzkoušela a Haruki mi to i potvrdil. Je zde krásně vyjádřeno, že ve zdravém těle, je zdravý duch. Toto neplatí jen pro spisovatele, ale pro všechny. Toto autor moc hezky vystihl a jako příklad zde uvedl mého oblíbence Franze Kafku, který svůj volný čas věnoval cvičení.
Autor mě i konečně inspiroval, abych si koupila knížku v angličtině. S kapitolou o školském systému, taky naprosto souhlasím, zvlášť když se v něm momentálně pohybuji.
Našla se spousta studentů, kteří měli v angličtině lepší prospěch než já, přestože, jak jsem měl možnost pozorovat, by knihu v angličtině přečíst nedokázali.
A tělocvik? „Od základní až po vysokou školu jsem bytostně nesnášel tělocvik. Museli jsme se navléct do cvičebních úborů, vypochodovali s námi na hřiště a tam nás nutili do cvičení, které jsme dělat vůbec nechtěli. Byl to opruz až k nesnesení. Proto jsem taky žil dlouho v přesvědčení, že sport není nic pro mě. Když jsem pak, ale vykročil do života a začal sportovat z vlastní vůle, začalo to najednou být neobyčejně zajímavé.“
Tato myšlenka mi dala naději, že se snad jednou věci hnou správným směrem. Nebo spíš ujištění, že tento názor nemám jen já.
To by mi úplně stačilo. Aby škola nabízela prostor, kde si každý bude moci uchovat svou jedinečnost. Jistě by se tím z ní stalo úplnější, svobodnější místo. A tím by se zároveň úplnějším a svobodnějším místem stávala i společnost jako taková.
Pamatuj: „Spisovatel musí být spíš než umělcem především svobodným člověkem. Pro mne je pak definicí takového člověka to, že může dělat to, co chce, kdy chce a jak chce.“
O autorovi:
Haruki Murakami
Po škole se rozhodl otevřít jazzový bar a dělat to, co ho baví. I když měl málo, byl šťastný. Nakonec dostal myšlenku napsat román. Příležitost chytil a stal se úspěšným japonským spisovatelem. Tato budoucnost ho neuspokojila a proto se vydal do Ameriky. Uspěl a jeho díla byla přeložena do 50 jazyků.
