Projíždím web a najednou moji pozornost upoutá titulek Jednoho dne možná…
Navíc je autorka knihy Lauren Graham (hrála v Gilmorkách Lorelai), takže i to jsem si myslela, že bude záruka úspěchu.
Možná i proto, že si tuto větu občas říkám. No a tak jsem ani minutu nepřemýšlela a knihu jsem si půjčila. Udělala jsem si čaj, načechrala polštáře a otevřela knihu.
O to bylo větší mé zklamání, začátek nebyl vůbec čtivý. Dlouhé monology, které tam vůbec nemusely být.
Příběh je o začínající herečce Franny, která by chtěla být herečkou. Studuje herectví a přivydělává si jako servírka. Kniha nám dá nahlédnout do tajů castingových společností a vlastně celého herectví. Ono to vlastně není vůbec jednoduché. Objeví se zde i milostný příběh. Příběh se odehrává kolem roku 1992, což je pro mě velmi zajímavé, protože v té době lidé používali záznamníky, což jsem já už nezažila :D. Vzbudilo to ve mně vlnu vděčnosti, protože dnes stačí vzít telefon a zavolat či napsat komukoliv.
A tak se Franny snaží prosadit. V tento moment, začíná být kniha čtivá a zajímavá. Což jí vydrží až do konce. No konce… Ale to bych nechala na posouzení individuálně.
Pokud tedy hledáte oddechovku, na dlouhé zimní večery či dovolenou, myslím, že kniha je vhodná právě pro Vás. Moudra bych tam nehledala, páč Franny si moc nevěří a na své pocity, taky moc nedá. Je možné, že si v tom něco najdete, už třeba jen to, že myšlenka tvoří skutečnost. A právě proto, bychom si měli věřit. Co kdyby si Franny víc věřila? Ale to už si můžeme jen domyslet…
