Aktivní dovolená v Rakousku u jezera Wolfgangsee

Aktivní dovolená v Rakousku u jezera Wolfgangsee

autor: | Říj 21, 2020 | Cestování, Ostatní země

Hory, jezera, kemping v září

Praha – Rakousko: 372 km 

Délka jízdy: 5 hodin

Vhodné pro děti: Ano

Osud tomu tak chtěl a já se z ničeho nic ocitla před rozhodnutím, jestli s Amálkou vyjedeme do Rakouska do kempu nebo ne. Kempování máme v krvi, takže nám rozhodnutí netrvalo dlouho. Tátu máme bohužel v neschopnosti, takže tentokrát jsme ho nechaly doma. Možná proto bylo dobrodružství ještě dobrodružnější.

Zvládne rok a půl staré dítě tak dlouhou cestu?

To byla otázka! Měla jsem hrůzu, jak to zvládne. Pět hodin v autě ještě neseděla. Rekord byl tři hodiny, a to bylo peklo. Naštěstí je Amča už větší, takže cestu zvládla skvěle. Kdyby byla jen o chlup menší, nejela bych.  

 

Kempovat, sama s dítětem, v zahraničí?

Byla to výzva. Ověřila jsem si pár dnů nazpět, že to zvládneme. Naštěstí v okolí vždy je někdo ochoten pomoci, když už člověk nemá sílu. Například naskládat a zavřít obří rakev na střeše. Postavit stan byla docela brnkačka. Amča stanování miluje, takže nosila kolíky.     

Kde jsme bydleli?

V kempu Lake camping Appesbach. Nádherný kemp přímo u jezera Wolfgangsee. V dochozí vzdálenosti do St. Wolfgang. Pěšky se dalo jít okolo jezera, na loď, ke kostelu či na hřiště. V okolí bylo dost výletů, ale většina nebyla vhodná pro kočárky. 

Co budeme jíst?

Naštěstí mé zkušenosti s kempováním jsou velké, takže jsem připravila jídlo sebou. V dnešní době, kdy je dostupná elektřina, dá se koupit lednice do auta i do zásuvky (doporučuji!), to bylo super.

 

1. Tousty

Tousty šly na jídlo do auta na cestu. Nevydrží moc dlouho svěží, takže na řadu přišly jako první.

2. Tortilly

S kuřecím nebo hovězím masem jsou skvělá volba na druhý až třetí den. Krásně se uleží a vydrží i ten nějaký výlet.

3. Sekanou

Dobře udělaná sekaná doma, vydrží v lednici až do posledních dnů naší dovolené. Dokonce zbylo i na cestu domů. S chlebem a hořčicí to byla mňamka.

4. Polévky

Doma jsem připravila hovězí vývar a dýňovou polévku. Obě polévky byly vydatné a stačily po celodenní túře na večeři. 

5. Vajíčka

Když jsem chtěla něco dobrého k snídani či večeři, udělala jsem vajíčka. Je to rychlé, dobré a výživné.

6. Špagety

Koupila jsem špagety, zdravou omáčku na špagety již připravenou a mleté maso. Daly jsme si je, když došly zásoby domácího jídla. 

Den první

První den jsme všichni vyrazili na jezera Gosau. Od kempu to byla skoro hodina jízdy. Přijeli jsme pozdě, takže bylo velmi plné parkoviště. Zaparkovali jsme na spodním parkovišti, vyndali děti a kočárky. Amču jsem hodila na záda, protože odmítala sedět v kočárku. Měla jsem co dělat, abych tam ten kočár vytlačila a dítě nahoru donesla.  Potom už byla nádherná procházka kolem jezera Vorderer Gosausee, většina si dala ferratu „Laserer Alpin Klettersteig“ a my s Amčou jsme prozkoumaly každý kámen v okolí. Měly jsme ambice ještě pokořit druhé jezero Hinterer Gosausee, ale v půli cesty nám to rozmluvil český pár s miminem, který se právě vracel. Cesta pro kočárek je náročná a dlouhá. Vzdaly jsme to a doslova běžely zpátky okolo prvního jezera. Amálku totiž už jízda nebavila, takže jsem musela vymyslet všechno možné, abychom tu cestu nějak zvládly. Některé úseky nebyly vhodné pro začínající chodce, využila jsem kočár i nosítko. https://www.dovolenavalpach.com/blog/vylet-okolo-jezera-gosausee dolore.

Den druhý

Ráno začalo cvičením v kempu a koupelí v jezeře. Jsem moc ráda, že takto bláznivé nápady nemám jen já. Amča se taky chtěla koupat, ale klepala kosu. Já jsem si osvěžení užila.  Druhý den jsme se rozdělili. Jedna skupina vyjela zubačkou na vrchol Schafberg.

Druhá skupina se vydala okolo jezera Wolfgangsee do města Abersee přes Strobl. Já se vydala okolo jezera, ale pěkně jsem si mákla. Převézt kočár přes vyhlídky na jezero, potom pokračovat několik km po sluníčku a přemlouvat batole, že musíme jít, mě stálo hodně sil. Amálka to potom vzdala a prospala celou cestu na mně. Bylo to asi něco přes 10 km, zpátky do města St. Wolfgang nás převezla loď. Ta cesta lodí byla tak rychlá, že jsme stihly udělat jen pár fotek a už jsme vystupovaly. 

Den třetí

Den třetí byl lehce odpočinkový, alespoň pro první skupinu, která se rozhodla vyjet prozkoumat okolí autem.  První zastávka byla na jezeře Schwarzensee, které se dalo obejít dokola. Amálka prudila hned po vystoupení z auta, takže jsem ji nahodila na záda a kočár celou cestu táhla zbytečně. Procházka to byla krásná a pokud půjdete doprava po asfaltce, můžete se na konci cesty občerstvit a vykoupat. My jsme šli bohužel opačně, takže jsme došli na parkoviště a dolů se nám už vracet nechtělo. Vyjeli jsme tedy na oběd do Gasthaus Wiesenhof, kde mají na zahradě udělané krásné hřiště.  Po obědě jsme se vydali do obory s jeleny v Gasthof Kleefeld. Bylo tu pár zvířátek, ale druhá skupina našla lepší zookoutek i s lepším hřištěm Dorf der Tiere.  

 

Další výlety do zahraničí

Ukázat další výlety

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

autor: | Led 28, 2020 | Cestování, Ostatní země

Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.

Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.

Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.

 

Attersee – Salzburg

Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.

Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.

Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula. 

Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!

 

Vyhlídka – zříceniny

Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀 

Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami. 

Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.

 

Linz

Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.

 

Jedeme blíž k domovu – Vimperk

Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny. 

 

Boubínský prales

Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít. 

My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova. 

 

 

Oběd a hernička na Dobříši

Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!

www.kavarnapuntik.cz

 

Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili. 

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

autor: | Dub 30, 2018 | Cestování, Ostatní země

Naše 5 denní cesta po Itálii.

Jednou za čas musím udělat něco bláznivého. Výpověď v práci mě popostrčila k činu, který mám ze všeho nejraději. K cestování…

Cíl byl nejistý, vědělo se, že se jedná o prodloužený víkend, takže přichází v úvahu tak nanejvýš Evropa. Inspirovala mě fotka cestovních kanceláří – Neapol – Capri. Kde to vlastně je?

Opravdu jsem musela googlit a zjistit, že se jedná o Itálii. S Itálií mám jen negativní zkušenosti, takže jsem to chtěla zkusit ještě jednou. A výlet byl na světě. Letenky i ubytování byly příznivé. Už nic nestálo v cestě.

 

Neapol 

Přiletěli jsme tak po 8. hodině ranní a okamžitě začali nasávat atmošku. Samozřejmě jsme nemohli najít bus do Pompejí, protože jsme hledali zastávku na druhém konci letiště. Takže rada číslo první: Bus staví hned před letištěm, akorát u druhého vchodu do letiště.

Cesta do Pompejí nás stála 10 éček, ale bylo to pohodlné a za 25 minut jsme tam byli.

Pompeje

První věc, co jsem chtěla v Itálii udělat, bylo ochutnat jejich cappuccino. Takže to byla první zastávka. Nebyla jsem překvapená, ani zklamaná. Bylo prostě dobré. 

Prohlídka Pompejí byla fajn, ale bez průvodce (toho jsem zapomněla v batůžku v depositu), trošku bez fantazie. Já jsem si to teda moc nedokázala představit. Každopádně Fórum bylo boží s vyhlídkou na Vesuv a amfiteátr stál taky za to. 

  

   

Když jsme si vše prohlídli a vymanili se z davu turistů (a že jich tam bylo), stavili jsme se na pizzu – bod přání číslo dva. Byla skvělá, rozhodně nejlepší, co jsme pak dál ochutnali. 

Ubytování jsme měli přenádherné, hostitelé byli milí a ochotní. Jen to bylo trošku dál, přes kilometr od centra Pompejí.

Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme tam ještě jednou, za nákupy. Měli jsme hlad a chtěli si splnit bod přání číslo 3 – zmrzlina.

  Domácí zmrzliny byly na každém rohu. S domácími kornouty, byly prostě božské!

2. den

V Pompejích jsme se vzbudili do krásného rána. Výhled, na osvětlené hory sluníčkem, byl skvělý.

Dostali jsme typickou sladkou italskou snídani, která byla vynikající.

  

Poté nás hostitelé odvezli na nádraží. Díky bohu za to, protože my bychom šli na úplně jiné nádraží 😀 Naše cesta vedla do Sorrenta.

Přijel super punkerskej vlak, který stojí jen 2 eura. Samozřejmě s námi cestovalo spoustu turistů i místních. Na konci nastoupili hudebníci s hitem Despacito a snažili se vybrat nějaké drobné. K mému překvapení nedostali vůbec nic. 

  

Sorrento

Po výstupu nás ihned nalákala gelatarie David. Další super zmrzka, tady se prostě nedalo sáhnout vedle. Citrónová zmrzlina mi samozřejmě pokapala mikču, takže už jsem druhý den byla za čuně. Sorrento je krásné, kaskádovité, není tu sice moc co dělat, ale na jeden den, úplně luxusní. Navíc nákupní uličky nenechaly mou peněženku v klidu. Jejich krásné kožené kabelky a mandalové úplety, no nekup to!

  

    

Bod přání číslo 4 – koupel v moři – proběhla. Narazili jsme na krásnou pláž, bylo sluníčko a já šla do plavek. A hned potom do vody 😀 V plavkách jsem jediná nebyla, ale ve vodě ano. Prvotní šok ze studené vody byl drsný, ale za chvilku jsem si už zvykla a vydržela bych tam celý den. 

 

 

Naše cesta pokračovala do přístavu, odkud nám odjížděl trajekt na Capri. Úžasná cesta z útesu dolů a výhled z přístavu na Sorrento. Samozřejmě padla další zmrzlina. 

  

Když přijel trajekt, tak nás tam nepustili, protože jsme neměli vyměněné lístky. Zaběhli jsme tedy vyměnit lístky a zamávali odjíždějícímu trajektu. Nebyl to náš trajekt…

Náš trajekt stál zaparkovaný pod cedulí Ischia celou tu dobu, co jsme tam čekali. Naštěstí jsem 5 minut před plánovaným odjezdem zaslechla Cááááprííí a tak jsme se na Capri dostali.

  

Bylo krásně, teplo a na horní palubě to byl zážitek. Sledovat vzdalující se Sorrento a přibližující Capri, bylo též skvělé.

Po vylodění jsme se vydali hledat ubytování, někde ztracené na tomto romantickém ostrově Capri.

Capri

Všechno tu je do kopce, uličky jsou malé a auta jezdí nebezpečně blízko. Dá se na to zvyknout. 

  

  

Ubytování bylo super. Usazené do romantické zahrady. 5 minut od pláže a asi kilometr od přístavu. 

Když jsme vešli, hostitelé nás přivítali, ubytovali a okamžitě nám dávali mapu, jízdní řády, rady a nápady na výlety. 

Rozhodli jsme se večeřet v přístavu. Překvapilo nás, jak rychle sklízejí a zavírají vše po 7. večer. Nechali nás dojíst, přinesli na ochutnávku panáka limoncella a doporučili k pokračování centrum. 

My pokračovali kouknout na pláž a do postele…

3. den

Dali jsme v centru Capri kávu a vydali jsme se na Anacapri. Malým skladným busem. Dali jsme si oběd a snažili se nezmrznout. Foukalo a byla dost zima. 

Neměli jsme štěstí, vyhlídka na Anacapri nám zůstala utajena. Byla zima a centrum Anacapri se zdálo jako město duchů. V sezóně to musí být krásné.

   

Vrátili jsme se na Capri, do ubytování úplně vyřízení zdejšíma podmínkama.

Na večer jsme se vydali do doporučené restaurace do centra a prošli si celé centrum za tmy. Nádhera, ale docela nám bylo líto těch krásných opuštěných hotelů, který čekali na zákazníky. 

4. den

Opouštíme Capri, dáváme si ještě zmrzku a rande s racky.

Neapol

Musím říct, že Neapol mě velmi překvapila. Nepříjemně.

Všude spousta lidí, špíny, chaosu a zmatku. Do ubytování blízko letiště jsme to měli 7 km. Naštěstí nás svezl kousek autobus. Zažili jsme pravou Neapol. Prošli jsme jejich uličky, koupili si lístek v trafice, kde neumí anglicky. Ubytovali se v příjemném komplexu Fiorentina a vydali se zpět do centra na véču. 

Překvapivě jel bus, k našemu hrůznému zjištění to byl asi poslední bus, který ten den jel. Zpátky jsme se museli vydat pěšky. Po hodině čekání na zastávce, jsme to vzdali. 

Po cestě jsem alespoň ochutnala místní víno. Lépe se mi spalo.

5.den

Taxík překvapivě přijel včas. Moc jsem tomu po předešlé zkušenosti nevěřila, zvlášť ve 4 ráno. Měli jsme štěstí, můžeme letět domů.

Noooo a to je prostě Itálie 😀

 

 

 

Lázeňské Maďarsko

Lázeňské Maďarsko

autor: | Lis 9, 2017 | Cestování, Ostatní země

Osud tomu tak chtěl a já jsem se přidala na cestu do Maďarska. 

Původně jsme měly vyrazit do jiného města, tak třeba příště 🙂 Bohužel lidský faktor není neomylný a my jsme se vydaly do Sárváru. 

Vyrážíme ráno, chytáme kolonu a já si píšu pár poznámek:

Vyjet za hranice ČR byl nápad vskutku úžasný.

Večer jsem byla unavená, nezabalila jsem si, takže ráno bylo zajímavé. Moje optimistická vize, že si ráno krásně a v pohodě zabalím, se bohužel nenaplnila. Vstávala jsem sice v půl 4 ráno, ale v 5 už jsem byla zase tuhá. A na docela dlouhou dobu. Tak do půl 8. V 8 odjezd. Huráááá

Stojíme na dálnici D1 v koloně. Zapomněla jsem si svačinu. Úsměv se mi stále drží na tváři a těším se na cachtání. Káč, káč…

Ve 4 odpoledne jsme se konečně dostaly do Sárváru. Ubytování máme v Eman Apartmanok. 

Ubytování je milé, máme vlastní kuchyň, koupelnu. Vše je hezké, dřevěné. Majitel se snaží, všechna naše přání jsou splněna. Domlouváme se rukama, nohama 😀

Je tu skvělá zahrada s posezením, grilem a uzavřené parkoviště jen pro zákazníky. Po příjezdu dostáváme klíče od brány.

Bohužel se nám tam špatně spalo. Okna do hlavní třídy, takže jakmile začala jezdit auta, i mně se špatně spalo a to jsem tvrdý spáč 😀

 

Po příjezdu jsme vyrazily do lázní. Samozřejmě nás všude pronásledovaly rekonstrukce, takže jeden bazén uzavřen. I tak jsem si to užily. Na konci září bylo ještě venku příjemně. I když padla tma. Šly jsme až po 16,00, takže vstupné 160 Kč. O víkendu se zdražuje. Až v sobotu jsme zjistily, že vzadu v areálu jsou adrenalinové skluzavky. V 17,00 je zavírají, což jsme nevěděly a nesklouzly se. Nefotila jsem, ale fotky jsou zde: Lázně Sárvár

Po koupání jsme si ogrilovaly dobroty. Výhodou bylo, že asi 100 m od nás byl Lidl, takže jsme si mohly nakoupit cokoliv. Na výlety jsme směnily penízky, ale karty berou skoro všude. Kurz ve směnárně nebyl vůbec příznivý.

 

Ráno jsme se tedy vydaly na výlet hrad Sümeg.

Keltský hrad, prý nejkrásnější v Maďarsku. Krásný teda byl a stálo to za to. 

Na hradě je spousta her, oslíci, můžete si vylisovat víno a dát si opravdu velmi výborné, cenově přijatelné kafe.

Praktická informace: na záchod až na hradě. Ušetříte 50 centů oproti parkovišti, kde stojí automat a chce po vás přesnou částku.

Po prohlídce jsme našly krásnou restauraci skoro pod hradem. Daly jsme si maďarskou polévku, já s rybou a byla vynikající.

 

A pak hurááá na koupačku do Hévizu. Přírodní termální jezero. Vstup byl trochu dražší, ale stálo to za to. Doporučuji si koupit nebo půjčit ten jejich kruh, protože nikde nedosáhnete a několik hodin plavat je opravdu vysilující.

Plavat mezi lekníny v termální vodě. Romantika…

Předposlední den už byl odpočinkový. Prošly jsme si město, daly zmrzku, utratily poslední frfně a večer se šly cachtat do lázní. Ráno už rychlý odjezd, krátká zastávka v Bratislavě a huráááá domů. Doprava byla silná a tak jsme dorazily až po 6. večer.

A zde video z cesty: