Jednodenní výlet z Prahy do Světic a Říčan

Jednodenní výlet z Prahy do Světic a Říčan

Počasí nám na stanování moc nepřálo, tak jsme se vydali na nenáročný jednodenní výlet do Světic. Inspirovala jsem se na blogu Ověřeno rodiči a neudělali jsme chybu!

Byla jsem nadšená, dítě samozřejmě taky. Na cestě jsme potkali snad vše – hřiště, rybníky, lesní stezku, cyklostezku, zříceninu hradu Říčany, město a kavárnu, restauraci v pivovaru (tam jsme nakonec nejedli).  

Světice 

Trasa vede ze Světic, nejjednodušší je tam asi dojet vlakem, ale bohužel od nás je velmi špatné spojení, takže jsme jeli autem. Parkovali jsme v ulici Lesní, kde jsme si udělali piknik a naobědvali se. Vyrazili jsme směr rybníky po lesní cestě, až jsme nakonec došli k Marvánku, kde je i občerstvení. Tam jsme si dali pauzu, pití a naši oblíbenou zmrzku Opočno. 

Směr hrad Říčany

Další naše kroky směřovaly k hradu Říčany. Poté co jsme vytlačili kočár k hradu, zjistili jsme, že se tam dá úplně na pohodu dojet z druhé strany. O to byla cesta do centra Říčan snadnější.   

Káva a “relax”

Vygooglila jsem kavárničku, ke které jsme se vydali. Naprosto nás překvapila. Gabi café bylo boží! Dala jsem si výtečnou kávu a lehký čokoládový dort. Jen ten relax s 16 měsíčním batoletem prostě není.   

Hurá domů

Vzali jsme to cestou rovnou dolů, prošli po cyklostezce kolem rybníků a vzali to oklikou přes Ladovu ves. Potkali jsme grilovnu i hřiště. Dítě se nám tam zrovna probudilo, takže se i nechalo pohoupat.   

Pod stanem na výletě na Kokořínsku

Pod stanem na výletě na Kokořínsku

V mé hlavě se vytvořil spontánní nápad vyrazit pod stan. Hledala jsem něco poblíž nás, až jsem našla místo v lesíku na bezkempu.cz na Kokořínsku.

Předpověď počasí nám moc nepřála. U Pobudy jsme si dali výtečnou zmrzlinu a jeli se ubytovat. Jen jsme postavili spodní část stanu, hned začalo pršet. Rychle jsme tedy dostavěli stan a déšť přečkali ve stanu. 

Nebylo by na tom nic hrozného, kdyby se i přes dobré vybavení naše batole nepromočilo. Naštěstí máme další vybavení, takže tato krize byla zažehnána

Kondiční a vyhlídkový okruh kolem kempu Kokořín

Další den jsme vyrazili na okruh kolem kempu Kokořín po červené. Trasa má okolo 4 km a vede kopcovitým terénem v lese. 

Amča usnula na zádech, díky bohu! V terénu nás totiž překvapil žebřík 😀 Sice jsme to dali na pohodu, ale kombinace hlučnější skupiny za námi a strmého klesání po schodech, prostě Amču vzbudila. 

 Další zbytek cesty byl o mojí vynalezávosti, jak takové batole na zádech zabavit. “Koukej! Autokemp. Koukej! Píp..ptáček.” V pohodě jsme to dali až k Pobudovi a za odměnu si dali zmrzku. A šup domů.

Harasov – Máchova cesta k Pobudovi a zpět

Plna zážitků jsem se ráno vzbudila s nápadem dalšího výletu. Tentokrát z Harasova po červené ke Grobiánovi a odtamtud ještě k Pobudovi na zmrzku.

Nevýhoda spaní doma je ta, že mimino prostě v autě usne, takže výlet je o trochu náročnější. Naštěstí jsme těch devět km ušlapali. Cestou zpátky batole usnulo, takže jsem si mohla užít naplno procházku lesem. Škoda jen hluku od projíždějících aut. 

Na začátku a na konci cesty nás přivítal rybník Harasov, který je i vhodný ke koupání. Odpočinek po výletě s výhledem na hladinu rybníka byl k nezaplacení. 

Link na trasu je zde Máchova stezka.

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.

Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.

Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.

 

Attersee – Salzburg

Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.

Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.

Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula. 

Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!

 

Vyhlídka – zříceniny

Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀 

Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami. 

Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.

 

Linz

Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.

 

Jedeme blíž k domovu – Vimperk

Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny. 

 

Boubínský prales

Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít. 

My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova. 

 

 

Oběd a hernička na Dobříši

Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!

www.kavarnapuntik.cz

 

Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili. 

Super výlet s dětmi do Litoměřic

Super výlet s dětmi do Litoměřic

Minulý víkend se konal festival All fest. Festival osobního rozvoje, kdo nezná může mrknout sem, kde jsem o něm psala 🙂 https://www.letacek.cz/blog/all-fest-litomerice-50

Páteční výjezd

Volné ubytování jsem našla v Úštěku kousek od Litoměřic. Dle webovek jsem soudila, že to nebude nic luxusního. Našla jsem dvě recenze pozitivní, což nám muselo stačit. Pod stan s tříměsíčním miminem jsem si v nízkých tepotách ještě netroufla. Takže camping se konal pod Smrky  https://www.ekempy.cz/ustecky-kraj/litomerice/1043-kemp-pod-smrkem-ustek

Když jsme přijeli, byli jsme velmi mile překvapeni. Chatičky byly úžasné, uklizené a matrace velmi pohodlné. Ta příroda! Ta byla úžasná! Opravdu jsme byli pro smrky a ještě k tomu s výhledem na jezero Chmelař. 

Toto místo jsme si ihned oblíbili. Paní nám mile vše představila a dala nám na výběr chatku, která splňovala moje přání – spaní s miminem odděleně od těch našich dvou cácor. 

Zabydleli jsme se, mimino osnulo a já vyrazila pěšky na nákupy do Úštěku. Je to moc hezká procházka kolem jezera. Trvalo mi to tak 20 minut. Když jsem přišla do Úštěku, hned jsem si připadala jako doma. Lidé byli milí, paní se se mnou ihned dala do řeči. Ostatní dojeli autem a hlásili, jak výborného řezníka navštívili. Pekařství bylo také moc hezké. 

K večeři jsme si tedy ugrilovali výborné klobásky a k snídani dali výborné koláčky.

 Sobotní výlet do Litoměřic

V sobotu jsem vyrazila na All fest, který mě těž velmi mile překvapil. Byl super! Už se těším na další ročník a doufám, že budu mít více času. Účastnila jsem se bohužel jen dopoledne. Frčela jsem totiž odpoledne s Amálkou na brusle. V Litoměřicích mají inline okruh s příjemným hřištěm pro děti a malým stánkem. Já jsem byla z uspávání mimina vyřízená, takže jsem nakonec zakempila na dece poblíž inline dráhy.

Po výletě jsme ještě navštívili Kalvárie v Ostré. Naskytly se nám úžasné výledy.

 

Nedělní výlet na Helfenburg

Neděle byla ve znamení výšlapu na hrad Helfenburg. S kočárkem se dostanete, ale je to pro silné tatínky. Cesta ze začátku a ke konci není idelání. S Amálkou to házelo tak, že jsme ji zpátky nesli v náručí. Cestou tam malá princezna spala u mě v nosítku. Byla to fuška, ale zvládli jsme to. 

Horší je to tam se stravováním. Větší obchod je až v Litoměřicích. V Úštěku najdete Pizzerii Čertovna, já tam nebyla, ale prý je to jediné stravování v Úštěku.  V Ostré byla jedna restaurace, ani nevím název, ale já jsem si tam odmítla cokoliv dát. Nabídka špaget nebo smažáku z hranolkama mě neuspokojila. Kuchař prý nebyl špatný, tak jim do budoucna budeme přát trochu fantazie, aby si výletníci po treku mohli dát něco dobrého k jídlu. 

První kemping jara na Kristýně

První kemping jara na Kristýně

Plán byl jasný. V sobotu večer jdeme na oslavy sv. Patrika do Jablonce nad Nisou. Hledala jsem tedy ubytování v okolí, které by bylo vhodné i na výlety. A protože to vypadalo na hezké počasí, proč nezkusit stan?



Zaujal mě Autokemping Kristýna. http://www.autocampkristyna.cz/ V provozu sice v dubnu ještě nejsou, ale mohli jsme se ubytovat. Dokonce jsme se mohli rozhodnout jestli opravdu v dubnu využijeme stan a nebo se necháme zlákat do pohodlí penzionu. Penzion byl za velmi příznivou cenu, ale rozhodli jsme se nakonec pro stan.


  


Nelitovali jsme a dokonce si pobyt o den prodloužili. V restauraci Kristýna vaří neskutečně dobré kafe, na Německé cyklotrasy je tu kousek a bylo tu prostě krásně.

První den jsme vyrazili na kola na Olbersdorfer See. Krásné jezero na pohled, i ke koupání. Z kempu to bylo 9 km, trochu do kopce, ale nic náročného. Většina cesty byla po cyklotrase, kterou mi našly seznamácké mapy. Vyjížďku určitě doporučuji!


  


Druhý den jsme vyrazili do Liberce a na Malou Skálu, večer si dali na náměstí v Jablonci skvělý burger a zamířili na oslavy sv. Patrika, které celý výlet zapříčinily. Irské tance a hudba byly skvělé, i když se nám zpočátku nechtělo, bavili jsme se až skoro do konce. 



Třetí den jsme provětrali kola do Trojzemí, kde se setkává Česko, Polsko a Německo. Na brusle i na kolo ideální, akorát je to taková malá vyjížďka. Trasa má 3,5 km. 



Moc se nám tu líbilo, v krásné přírodě, zatím bez turistů. Rozhodli jsme se nechat si nějaké výlety po okolí i napříště, jako například zříceninu Oybin, hrad Grabštejn nebo Popovu skálu.

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Naše 5 denní cesta po Itálii.

Jednou za čas musím udělat něco bláznivého. Výpověď v práci mě popostrčila k činu, který mám ze všeho nejraději. K cestování…

Cíl byl nejistý, vědělo se, že se jedná o prodloužený víkend, takže přichází v úvahu tak nanejvýš Evropa. Inspirovala mě fotka cestovních kanceláří – Neapol – Capri. Kde to vlastně je?

Opravdu jsem musela googlit a zjistit, že se jedná o Itálii. S Itálií mám jen negativní zkušenosti, takže jsem to chtěla zkusit ještě jednou. A výlet byl na světě. Letenky i ubytování byly příznivé. Už nic nestálo v cestě.


 


Neapol 

Přiletěli jsme tak po 8. hodině ranní a okamžitě začali nasávat atmošku. Samozřejmě jsme nemohli najít bus do Pompejí, protože jsme hledali zastávku na druhém konci letiště. Takže rada číslo první: Bus staví hned před letištěm, akorát u druhého vchodu do letiště.

Cesta do Pompejí nás stála 10 éček, ale bylo to pohodlné a za 25 minut jsme tam byli.

Pompeje

První věc, co jsem chtěla v Itálii udělat, bylo ochutnat jejich cappuccino. Takže to byla první zastávka. Nebyla jsem překvapená, ani zklamaná. Bylo prostě dobré. 

Prohlídka Pompejí byla fajn, ale bez průvodce (toho jsem zapomněla v batůžku v depositu), trošku bez fantazie. Já jsem si to teda moc nedokázala představit. Každopádně Fórum bylo boží s vyhlídkou na Vesuv a amfiteátr stál taky za to. 


  

   


Když jsme si vše prohlídli a vymanili se z davu turistů (a že jich tam bylo), stavili jsme se na pizzu – bod přání číslo dva. Byla skvělá, rozhodně nejlepší, co jsme pak dál ochutnali. 

Ubytování jsme měli přenádherné, hostitelé byli milí a ochotní. Jen to bylo trošku dál, přes kilometr od centra Pompejí.



Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme tam ještě jednou, za nákupy. Měli jsme hlad a chtěli si splnit bod přání číslo 3 – zmrzlina.

  Domácí zmrzliny byly na každém rohu. S domácími kornouty, byly prostě božské!

2. den

V Pompejích jsme se vzbudili do krásného rána. Výhled, na osvětlené hory sluníčkem, byl skvělý.

Dostali jsme typickou sladkou italskou snídani, která byla vynikající.


  


Poté nás hostitelé odvezli na nádraží. Díky bohu za to, protože my bychom šli na úplně jiné nádraží 😀 Naše cesta vedla do Sorrenta.

Přijel super punkerskej vlak, který stojí jen 2 eura. Samozřejmě s námi cestovalo spoustu turistů i místních. Na konci nastoupili hudebníci s hitem Despacito a snažili se vybrat nějaké drobné. K mému překvapení nedostali vůbec nic. 


  


Sorrento

Po výstupu nás ihned nalákala gelatarie David. Další super zmrzka, tady se prostě nedalo sáhnout vedle. Citrónová zmrzlina mi samozřejmě pokapala mikču, takže už jsem druhý den byla za čuně. Sorrento je krásné, kaskádovité, není tu sice moc co dělat, ale na jeden den, úplně luxusní. Navíc nákupní uličky nenechaly mou peněženku v klidu. Jejich krásné kožené kabelky a mandalové úplety, no nekup to!


  

    


Bod přání číslo 4 – koupel v moři – proběhla. Narazili jsme na krásnou pláž, bylo sluníčko a já šla do plavek. A hned potom do vody 😀 V plavkách jsem jediná nebyla, ale ve vodě ano. Prvotní šok ze studené vody byl drsný, ale za chvilku jsem si už zvykla a vydržela bych tam celý den. 


 

 


Naše cesta pokračovala do přístavu, odkud nám odjížděl trajekt na Capri. Úžasná cesta z útesu dolů a výhled z přístavu na Sorrento. Samozřejmě padla další zmrzlina. 


  


Když přijel trajekt, tak nás tam nepustili, protože jsme neměli vyměněné lístky. Zaběhli jsme tedy vyměnit lístky a zamávali odjíždějícímu trajektu. Nebyl to náš trajekt…



Náš trajekt stál zaparkovaný pod cedulí Ischia celou tu dobu, co jsme tam čekali. Naštěstí jsem 5 minut před plánovaným odjezdem zaslechla Cááááprííí a tak jsme se na Capri dostali.


  


Bylo krásně, teplo a na horní palubě to byl zážitek. Sledovat vzdalující se Sorrento a přibližující Capri, bylo též skvělé.

Po vylodění jsme se vydali hledat ubytování, někde ztracené na tomto romantickém ostrově Capri.



Capri

Všechno tu je do kopce, uličky jsou malé a auta jezdí nebezpečně blízko. Dá se na to zvyknout. 


  

  


Ubytování bylo super. Usazené do romantické zahrady. 5 minut od pláže a asi kilometr od přístavu. 

Když jsme vešli, hostitelé nás přivítali, ubytovali a okamžitě nám dávali mapu, jízdní řády, rady a nápady na výlety. 

Rozhodli jsme se večeřet v přístavu. Překvapilo nás, jak rychle sklízejí a zavírají vše po 7. večer. Nechali nás dojíst, přinesli na ochutnávku panáka limoncella a doporučili k pokračování centrum. 



My pokračovali kouknout na pláž a do postele…



3. den

Dali jsme v centru Capri kávu a vydali jsme se na Anacapri. Malým skladným busem. Dali jsme si oběd a snažili se nezmrznout. Foukalo a byla dost zima. 



Neměli jsme štěstí, vyhlídka na Anacapri nám zůstala utajena. Byla zima a centrum Anacapri se zdálo jako město duchů. V sezóně to musí být krásné.


   


Vrátili jsme se na Capri, do ubytování úplně vyřízení zdejšíma podmínkama.

Na večer jsme se vydali do doporučené restaurace do centra a prošli si celé centrum za tmy. Nádhera, ale docela nám bylo líto těch krásných opuštěných hotelů, který čekali na zákazníky. 



4. den

Opouštíme Capri, dáváme si ještě zmrzku a rande s racky.



Neapol

Musím říct, že Neapol mě velmi překvapila. Nepříjemně.

Všude spousta lidí, špíny, chaosu a zmatku. Do ubytování blízko letiště jsme to měli 7 km. Naštěstí nás svezl kousek autobus. Zažili jsme pravou Neapol. Prošli jsme jejich uličky, koupili si lístek v trafice, kde neumí anglicky. Ubytovali se v příjemném komplexu Fiorentina a vydali se zpět do centra na véču. 

Překvapivě jel bus, k našemu hrůznému zjištění to byl asi poslední bus, který ten den jel. Zpátky jsme se museli vydat pěšky. Po hodině čekání na zastávce, jsme to vzdali. 

Po cestě jsem alespoň ochutnala místní víno. Lépe se mi spalo.

5.den

Taxík překvapivě přijel včas. Moc jsem tomu po předešlé zkušenosti nevěřila, zvlášť ve 4 ráno. Měli jsme štěstí, můžeme letět domů.



Noooo a to je prostě Itálie 😀