Jednodenní výlet z Prahy do Světic a Říčan

Jednodenní výlet z Prahy do Světic a Říčan

Počasí nám na stanování moc nepřálo, tak jsme se vydali na nenáročný jednodenní výlet do Světic. Inspirovala jsem se na blogu Ověřeno rodiči a neudělali jsme chybu!

Byla jsem nadšená, dítě samozřejmě taky. Na cestě jsme potkali snad vše – hřiště, rybníky, lesní stezku, cyklostezku, zříceninu hradu Říčany, město a kavárnu, restauraci v pivovaru (tam jsme nakonec nejedli).  

Světice 

Trasa vede ze Světic, nejjednodušší je tam asi dojet vlakem, ale bohužel od nás je velmi špatné spojení, takže jsme jeli autem. Parkovali jsme v ulici Lesní, kde jsme si udělali piknik a naobědvali se. Vyrazili jsme směr rybníky po lesní cestě, až jsme nakonec došli k Marvánku, kde je i občerstvení. Tam jsme si dali pauzu, pití a naši oblíbenou zmrzku Opočno. 

Směr hrad Říčany

Další naše kroky směřovaly k hradu Říčany. Poté co jsme vytlačili kočár k hradu, zjistili jsme, že se tam dá úplně na pohodu dojet z druhé strany. O to byla cesta do centra Říčan snadnější.   

Káva a “relax”

Vygooglila jsem kavárničku, ke které jsme se vydali. Naprosto nás překvapila. Gabi café bylo boží! Dala jsem si výtečnou kávu a lehký čokoládový dort. Jen ten relax s 16 měsíčním batoletem prostě není.   

Hurá domů

Vzali jsme to cestou rovnou dolů, prošli po cyklostezce kolem rybníků a vzali to oklikou přes Ladovu ves. Potkali jsme grilovnu i hřiště. Dítě se nám tam zrovna probudilo, takže se i nechalo pohoupat.   

Kouzelný Adršpach s miminem na zádech

Kouzelný Adršpach s miminem na zádech

První den

Krásy Adršpachu jsme se rozhodli prozkoumat, dokud jsou zavřené hranice. Na jídlo jsme si dojeli zpatky do Trutnova protože v okolí je jen fast food.  V infocentru jsme si naivně chtěli vyzvednout mapku pro kočárky, ale bohužel ji nemají. Paní v infocentru nebyla moc ochotná, ale naštěstí se muže ujala průvodkyně a vše mu vysvětlila. Na mapkách podél cest je trasa s kočárkem již vyznačená. Měli jsme docela dobře umístěné ubytování, jeli jsme se ubytovat, a potom vyrazili na výlet přímo z ubytování. Vyrazili jsme v podvečer do skal, ani ne kvůli penězům, ale trasa byla zcela bez lidí. Užili jsme si to maximálně při západu slunce. Bylo to opravdu úžasné.    

Kde bydlíme? 

 V chaticce Ubytování u Meierů, které je přímo u skal, je zde možnost spaní pod stanem, v chaticce i v apartmánu. Venku bylo v noci asi 1°C, takže jsme zvolili chatičku s topením.   

Druhý den

Nabalili jsme dítě a batůžek a vyrazili jsme směr Adršpach skály. Neměli jsme úplně plán, ale zeptali jsme se strážce, který nám prodal vstup do skal za 120 Kč/osoba. Strážce nám doporučil výlet na lodičce, ktera nás vysadila přímo na žluté trase do Teplických skal. Nápad to byl skvělý, došli jsme na lodičky, vyšlápli schody nahoru a dolů, svezli se na skalním jezírku a šup na trek. Amča samozřejmě usnula těsně před obědem, takže jsme dali celou cestu na jeden zátah.   Oběd jsme měli naštěstí vlastní, protože všude na nás čekalo jen smažené jídlo. Takže jsme poobědvali pita chleby se zeleninou a grilovaným masem. Přejeli jsme vlakem do Teplic nad Metují, které bylo město duchů, takže jsme se dalším vlakem vrátili zpátky do Adršpachu a prošli se kolem pískovcového jezírka. 

Den třetí

Kousek od nas se nacházela zřícenina hradu Adršpach. Byl to takovy menší výlet před odjezdem. Moc krásná procházka lesem s vyhlídkou. Škoda jen těch řvoucích turistů. Adršpach jsme nestihli projít celý, nechali jsme si kus na příště. Cesty jsou to náročné, spousty schodů nahoru a dolů, ale stojí to za to! S kočárkem se tedy nedá, naštěstí máme nosici mimino. Jen nás z té zátěže trochu bolely záda.   

Korona zákazy nás dohnaly až do Brd!

Korona zákazy nás dohnaly až do Brd!

Věděli jsme, že někam chceme vyrazit, jen krizový stav nám to trošku zkomplikoval. Naštěstí jsme dostali nabídku kempovat na zahradě v Brdech v karavanu. Po cestě jsme stihli ještě navštívit kontaktní zoopark. 

Zoopark Zájezd

Kousek od Kladna sídlí soukromý zoopark. Dělí se na dvě části, což nás překvapilo. Zoopark je velmi malý, ale líbila se nám kontaktní část, kde jsme si pohladili kozy, koukli na veverky nebo se vyfotili s velbloudem. Mlékárna byla zavřená, ale dle vzhledu, to nebyla žádná škoda.¨

    

Brdy jsou moc krásné, hodně kopcovite, takže jsme si makli, ale bohužel také zdevastované od vojáků. Vojenská technika řádí lesem a ničí vše, co má v cestě. 

První večer teplota klesla tak, že jsme byli rádi za karavan. Ve stanu by to bylo velmi nepříjemné, už jen kvůli manipulaci s Amčou, která se musí přebalit. Ráno nás přivítal krásný den. Děti si hrály a my tak trochu lenošili. Kolem oběda jsme vyrazili na piknik k rybníku a naobědvali jsme se. Odpoledne jsme vyrazili na rozhlednu na Skále. Zvolili jsme trasu lesem, Chariot i poskakujici Amča v něm to zvládli. Trasa byla cca 2 km a zpátky jsme zvolili cestu po silnici. 

 

 

 

Cyklovýlet – náročný a překvapivý 

Třetí den jsme vyrazili na kolo. Tahle stoupání nás velmi překvapilo. Bylo vlastně táhlé až nahoru. Těsně před cílem jsme to chtěli vzdát, ale nakonec jsme Nad Marásek vyjeli! Kola jsme museli tedy na konci cesty zahodit a k cíli si dojít pěšky. Jen jsme dorazili zpět, začalo pršet. Naštěstí se potom udělalo lépe, takže i oheň byl.   

Zřícenina Valdek a domů

  Poslední den jsme vyrazili na zříceninu hradu Valdek, ktera byl po cestě domů. Samozřejmě jsme dost zmokli, ale jen jsme vytlačili kočár nahoru, tak přestalo. Prohlídli jsme si zříceninu a zpátky se vrátili okruhem, který měl dohromady cca 6km.

 

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.

Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.

Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.

 

Attersee – Salzburg

Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.

Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.

Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula. 

Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!

 

Vyhlídka – zříceniny

Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀 

Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami. 

Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.

 

Linz

Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.

 

Jedeme blíž k domovu – Vimperk

Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny. 

 

Boubínský prales

Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít. 

My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova. 

 

 

Oběd a hernička na Dobříši

Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!

www.kavarnapuntik.cz

 

Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili. 

Nočky do ručky pro stravování dětí formou blw (od 7 měsíce)

Nočky do ručky pro stravování dětí formou blw (od 7 měsíce)

Amálka se stravuje s námi, mění naše stravování a mě uvádí do kuchyně k přípravě experimentů. Dnes to jsou polentovo – bramborové nočky plněné banánem.

Potřebujeme:

220 g uvařených brambor

cca 100g polenty

žloutek (pro větší děti i bílek)

1 banán

Na nočky budeme potřebovat brambory nastrouhané na jemno, které smícháme s instantní polentou a žloutkem. Množství polenty je přibližné, protože těsto musí být nelepivé, ale nesmí se rozpadat. Pokud se těsto lepí přidáme více polenty, pokud se drolí, navlhčíme trochou vody. 

Těsto uhněteme a v dlani si vyválíme malé nočky, do kterých uděláme koncem vařečky díru. Do díry nacpeme malinký kousíček banánu a noček uzavřeme. Poté ještě doladíme tvar v dalni. Nočky by měly být velké jako náš palec, aby ho dítě mohlo pohodlně uchopit.

Vložíme do vroucí vody s kapkou oleje. Nočky se velmi rychle uvaří, jakmile začnou vyplavávat, vyndáváme. Trvá to pár minut. 

Naší sedmiměsíční Amče to moc chutnalo i bez cukru. Pro větší děti a dospěláky, doporučuji osladit, například polít javorovým sirupem nebo už do základu přidat cukr.

Příště ještě zkusím přidat přímo do těsta trochu banánu a dám vědět 🙂 

Bosobotky – jiné botky už neobuji

Bosobotky – jiné botky už neobuji

Byly doby, kdy jsem se řídila hlavně penězi při výběru bot. Takový vzorec, že drahé boty jsou zbytečnost a nejsou na to peníze. 

Byly doby, kdy jsem se řídila klasickou módou a nosila levné boty na podpatku, které mi svíraly nohu a pekelně tlačily.

Byly doby, kdy jsem konečně přestala trápit své nohy a nosila pohodlnější obuv. Je fakt, že v té době jsem ještě nevěděla nic o pohodlnosti bot. 

Už od malička mám zdeformované prsteníčky na noze a vlastně jsem dlouhou dobu nevěděla proč. Až později mi došlo, že věta “Ta bota se roztáhne!” způsobuje deformaci všeho, co je jinak, než tvar boty. Ona se většinou zdeformuje noha, než by se bota roztáhla. 

Nejraději nosím žabky, v létě je tahám všude i do dost extrémních podmínek. Jenže pro nohu to není zdravé, kvůli neustálé tenzi palce. Občas i potřebuji v našich podmínkách teplejší obuv, protože mám věčně zmrzlé nohy. Na kolo je pohodlnější uzavřená obuv. 

No a stalo se to, že se mi začala líbit široká obuv. Na pohled. Nikdy by mě nenapadlo, že je to pohodlnější, zdravější a přirozenější. Jenže kde takovou obuv koupit? Tak jsem pátrala a objevila kouzlo barefoot obuvi. Našla si obchody a e-shopy. Přečetla mnoho článků. A věděla jsem, že to je přesně to, co potřebuji. Postupem času už jen málokdy na nohu vezmu něco jiného než širokou obuv.

A tak se stalo, že jsem začala nosit barefoot obuv. Můj zdeformovaný prst se už asi nikdy nevrátí, ale alespoň to teď můžu trochu napravit.

Cítím každý kamínek a zemi pod sebou. Děkuji za volnost pohybu!

A jaká je má momentální sbírka?