Doller – konec prokrastinace

Doller – konec prokrastinace

Prý je to revoluční diář. Mohlo by se soudit i tím, že jsem si ho pořídila. Ta, která diáře nepoužívá!

Doller není jako obyčejný diář. Pod svýma rukama můžete vytvořit jedinečné dílo.

 

Výhody:

  • začnete kdykoliv 
  • podpora kreativity 
  • napiš a namaluj si své sny a cíle
  • konec prokrastinace  
  • dost místa na poznámky 
  • krásný design, teď už i v růžové barvě

 

Nevýhoda je ve vyšší ceně, ale berme to jako investici. Spokojený život za to přeci stojí. 

 

 

 

Nejkrásnější na tom všem je, jak sleduji jednotlivé stránky tohoto diáře. Není to jen obyčejný diář. Je to vlastně deník, kde vidím samu sebe v různých životních obdobích. První stránky krásně vykreslené, spousty nápadů a kreativity, další stránky jen tak napsané. Někdy prostě čas běží trochu rychleji a já vůbec nestíhám malovat (to je ale smutné), někdy běží s chutí do nových malůvek a prolíná se s nápady a zábavou. To je na tom to krásné. Ta rozmanitost, ty pocity, ty nálady, ta moje osobnost.

Pro Denču: Něco končí, něco začíná

Pro Denču: Něco končí, něco začíná

Když jsem tě poznala, byla jsi takové pískle (to my všichni :D) se lví hřívou. Byla jsi všude a zároveň nikde. Tvoje nezkrotná energie byla cítit velmi daleko. Pořád jsi mě škádlila a rejpala do mě.

 

 

Těžko by někdo předpokládal, že se z nás stanou přátelé, spolubydlící, nepřátelé a zase přátelé. A po všech věcech, neshodách a hádkách, se naše přátelství obrousilo, jako diamant. Naše schopnost odpustit jedna druhé, to dokonale vyšperkovala.

 

  

 

Dnes už to není jen přátelství… je to něco mnohem víc, co nám nikdo nevezme. Vždy tu pro tebe budu, ať se stane cokoliv.

               

 

Jako by to bylo včera, když si navrhla, že by si chtěla dělat au-pair. V tu chvíli jsem ale netušila, že o pár měsíců déle, se s tebou budu loučit na letišti.

 

Velmi ti to přeji. Leť, buď volná jako pták. Buď svobodná a vládní lví silou, která ti je vlastní. Zažij to, čeho my se nejvíce bojíme. Svobody….

 

Možná to nebude jednoduché, ale právě bolest v nás utváří ty nejsilnější okamžiky a ty nejlepší zkušenosti!

 

Hodně štěstí a šťastnou cestu. Máme tě rádi.

 

Svět potřebuje hlavně příklady lidí schopných prožívat vlastní sny a bojovat za své ideje.

 

     

[ngg_images source=”galleries” container_ids=”2″ display_type=”photocrati-nextgen_basic_thumbnails” override_thumbnail_settings=”0″ thumbnail_width=”240″ thumbnail_height=”160″ thumbnail_crop=”1″ images_per_page=”20″ number_of_columns=”0″ ajax_pagination=”0″ show_all_in_lightbox=”0″ use_imagebrowser_effect=”0″ show_slideshow_link=”1″ slideshow_link_text=”[Ukázat prezentaci]” order_by=”sortorder” order_direction=”ASC” returns=”included” maximum_entity_count=”500″]

Cesta za kávou pod horu Říp

Cesta za kávou pod horu Říp

Shodou okolností nám přišla ve čtvrtek sms, ať dorazíme na skvělou kávu na Říp, kde se konala pouť. Nápad to byl skvělý a i když nám nepřálo moc počasí, dost jsme si to užily. Spojení kávy a výletu byl skvělý nápad.

Jely jsme tedy vláčkem a přes počáteční potíže (zpoždění vlaku), jsme nakonec odjely 😀

Odjížděly jsme z Prahy, na nádraží mě přivítal milý pan průvodčí, kterému jsem sdělovala počáteční potíže. Bohužel mi bylo řečeno, že rychlík na osobák nečeká. Jet někam vlakem je tedy opravdový zážitek. Do poslední minuty nevíte, jestli váš výlet neskončí už na Masarykově nádraží! 😀

Přestup v Roudnici nad Labem, byl taky zážitek. Nádraží tady vypadá jako by se tam zastavil čas. Jo a hlavně tam nechoďte na záchod. 😀 Příště už jen počůrat a nebo ve vlaku. Ve vlaku je tedy záchod super, takže příště jedině tam.

P_20170422_114743_1

Po přestupu v Roudnici, jsme se už motali kolem Řípu a po výstupu ve Straškově nám bylo sděleno, že za chvilku pro nás přijedou a dovezou nás do cílové stanice Ctiněves, která už je jen 2,5 km vzdálená od Řípu. Příště bych spíš zvolila pěší trasu z Roudnice, je to jen 6,5 km a v tomto kraji je prostě krásně.

received_10209047934024687_1

Jinak Straškov, je opravdu straškov a jezdí tady nějaký historický vláček.

straskov P1010682

Po cestě jsme si zpívaly Nohavicu, protože fučelo a byla dost zima. Opravdu už chyběl jen ten sníh.

Jak v dálce vidím zasněžený Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašný cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkách válet.

J. Nohavica – Ladovská zima

received_10209047937504774_1_1          received_10209047937584776_1

Zahřály jsme se super kávičkou. Dala jsem si na odjezd moc výborné pivo a k tomu všemu nám zahrála luxusní kapela THE BEATLES REVIVAL z Kladna. Bylo mi jich teda trochu líto, protože byla dost zima a i tomu odpovídala účast v publiku.

received_10209047935664728_1

 

Takže výlet super a snad se příště dostaneme i nahoru (na horu Říp) a navštívíme muzeum. 🙂

P_20170422_130250_1    P_20170422_195526_1

 

 

 

Vzhůru za dobrodružstvím

Vzhůru za dobrodružstvím

Malinko starší článek ještě z Irska:

Když už jsem v tom Irsku, zkusím se alespoň někam podívat. Neznalá Irska a se špatnou angličtinou se vydávám na výlet. Doprava v Irsku velmi zajímavá, prý mám jít radši dřív, že bus si jezdí tak jak chce. K mému překvapení jede na čas.

Malinko mě zachvátila panika. Co když to nezvládnu, nenajdu zastávku, někde se ztratím? Vše jsem si tak nějak zjistila a uklidnila se. Konečně si můžu jet odpočinout. Poznat taky něco jiného, než město ve kterém bydlím.

Naštěstí mám sympatického průvodce, který světe div se, má podobný náhled na život. Kupujeme jízdenky v automatu, poté se nám otevře brána na nástupiště. Zajímavý systém. Hned jsem o zkušenost bohatší :D. Na vlak už utíkáme, zrovna přijíždí a nestaví :D. Lidé na zastávce koukají a slyším “No to je Irsko”. Naštěstí vlak zastavuje, jen mimo zastávku.

Jedeme do Howth. K moři, hurááá. Už jak přijíždíme, je to nádherné. Počasí vyšlo ukázkově. Svítí sluníčko, je tu cítit mořský vzduch.

Dali jsme si delší okruh po červené, udělali pár zastávek na debatu i celkové rozjímaní. Koukli jsme se na zastrčené místo na pláž, kde jsem trochu oprášila kondičku. (moc schodů) 😀 Doporučuji si vzít sebou občerstvení a baterku. 😀 Ke konci jsem měla hlad. Poté se i setmělo a já nic neviděla 😀

Do přístavu jsme se vrátili od bláta, ale stálo to za to! Jo a mají tu výborné muffiny 😀

Zpátky vlakem do Dublinu, trochu jsme si prošli město a huráá zpátky domů. Nikde jsem se neztratila a dorazila v pořádku. Mám radost. Obavy nebyly na místě 🙂

Z růžového obláčku zpátky na zem

Z růžového obláčku zpátky na zem

Očekávání, očekávání, očekávání. Sakra Péťo, tohle už přeci víme, aneb tvrdé přistání na zemi.

Moje špatná vlastnost je, že očekávám od lidí jen to dobré. Ráda lidem pomůžu, poradím. Pokud je někdo nepříjemný, ať si je, mě se to netýká. Většinou po nějakém čase se stejně neubrání úsměvu, když odchází/odcházím.

Proto cesta do Irska, za kamarády kamaráda (většinou to nejhorší co může být), se zdála být opravdu dobrý nápad. Ještě o víkendu to bylo radostné jupí. Teď (po pár dnech) je to takové “Proč zrovna já?” 😀

Aupair v Irsku pomáhá i s nějakými domácími věcmi, nejen s dětmi. (to jsem taky věděla)

Sečteno podtrženo. Domluva byla výborná, očekávání ještě větší. O to byla větší pecka, že po celodenní práci (domluveny jen dopoledne), mám ještě žehlit. Uffff a kdy? Prosím, za ty peníze mě pošlete zpátky domů. Děkuji a šáteček.

Zapomněla jsem hned na začátek určit hranice. Chtěla jsem být přátelská, nápomocná a krutě se mi to vymstilo. Ano když dám peníze, chci za to odpovídající službu. Jenže občas si lidé myslí, že můžou chtít i něco navíc. Určitě můžou, ale ne po mně. Můj čas je drahý, možná před pár lety by to bylo super. Naučit se jazyk, odjet jen s kufříkem, seznámit se. Jenže teď není vhodná doba. Mám hypotéku, spoustu věcí a nechce se mi mojí vybudovanou svobodu dávat rodině, která chce zaměstnance využít naplno a ještě víc. Takže po sečtení nákladů a příjmů, výhod a nevýhod, mi to vychází dost nákladně a nevýhodně.

Najdou se zde dost velká pozitiva. Až se vrátím domů, budu mít jednu velkou zkušenost, kterou mi nikdo nevezme. Možná bych i pak mohla sepsat co mi dalo a vzalo Irsko. Jedno je jisté, až se vrátím, nic už nebude takové, jak to bylo dosud. A kdo ví, třeba je Irsko most do nového života!

Jo a mají tu občas i hezky. 😀

Nákupní výlet

Nákupní výlet

Stále u mě převládá zvídavost nad krásou Irska. Juchů vydáváme se tedy na výlet do Tesca, no třeba něco uvidím. Ztratit se dnes ještě nehodlám. Jsem tu teprve druhý den 😀

 

P_20170108_133928_1

První zastávka na kávu sebou v místní kavárně. Na kávu s čokoládovým nádechem a dozvukem kokosu.

 

Poté jsme se vydali na cestu…

P_20170108_135032_1      P_20170108_134745_1

 

P_20170108_135629_1

 

Mají tu hodně vody. Miluji vodu. 😀 Procházeli jsme kolem zvířectva i vodního obyvatelstva. Mimochodem hezké Hausbóty, takové pro skřítky. (přesně pro mě)

 

P_20170108_140402_1      P_20170108_141325_1

 

 

Pak jsme potkali trochu přírody a zvířátek. O zvířátka tu opravdu není nouze. Chvilku se i bojíš, jestli ta útočná labuť tě chce sežrat nebo jestli tě vezme na milost. 😀

 

P_20170108_142426_1       P_20170108_143029_1

 

 

Nákupy se povedly. Hned jsem o 40eur chudčí 😀 No joo příště vyrazím “jen do přírody” 😀