Naše 5 denní cesta po Itálii.
Jednou za čas musím udělat něco bláznivého. Výpověď v práci mě popostrčila k činu, který mám ze všeho nejraději. K cestování…
Cíl byl nejistý, vědělo se, že se jedná o prodloužený víkend, takže přichází v úvahu tak nanejvýš Evropa. Inspirovala mě fotka cestovních kanceláří – Neapol – Capri. Kde to vlastně je?
Opravdu jsem musela googlit a zjistit, že se jedná o Itálii. S Itálií mám jen negativní zkušenosti, takže jsem to chtěla zkusit ještě jednou. A výlet byl na světě. Letenky i ubytování byly příznivé. Už nic nestálo v cestě.
Neapol
Přiletěli jsme tak po 8. hodině ranní a okamžitě začali nasávat atmošku. Samozřejmě jsme nemohli najít bus do Pompejí, protože jsme hledali zastávku na druhém konci letiště. Takže rada číslo první: Bus staví hned před letištěm, akorát u druhého vchodu do letiště.
Cesta do Pompejí nás stála 10 éček, ale bylo to pohodlné a za 25 minut jsme tam byli.
Pompeje
První věc, co jsem chtěla v Itálii udělat, bylo ochutnat jejich cappuccino. Takže to byla první zastávka. Nebyla jsem překvapená, ani zklamaná. Bylo prostě dobré.
Prohlídka Pompejí byla fajn, ale bez průvodce (toho jsem zapomněla v batůžku v depositu), trošku bez fantazie. Já jsem si to teda moc nedokázala představit. Každopádně Fórum bylo boží s vyhlídkou na Vesuv a amfiteátr stál taky za to.
Když jsme si vše prohlídli a vymanili se z davu turistů (a že jich tam bylo), stavili jsme se na pizzu – bod přání číslo dva. Byla skvělá, rozhodně nejlepší, co jsme pak dál ochutnali.
Ubytování jsme měli přenádherné, hostitelé byli milí a ochotní. Jen to bylo trošku dál, přes kilometr od centra Pompejí.
Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme tam ještě jednou, za nákupy. Měli jsme hlad a chtěli si splnit bod přání číslo 3 – zmrzlina.
Domácí zmrzliny byly na každém rohu. S domácími kornouty, byly prostě božské!
2. den
V Pompejích jsme se vzbudili do krásného rána. Výhled, na osvětlené hory sluníčkem, byl skvělý.
Dostali jsme typickou sladkou italskou snídani, která byla vynikající.
Poté nás hostitelé odvezli na nádraží. Díky bohu za to, protože my bychom šli na úplně jiné nádraží 😀 Naše cesta vedla do Sorrenta.
Přijel super punkerskej vlak, který stojí jen 2 eura. Samozřejmě s námi cestovalo spoustu turistů i místních. Na konci nastoupili hudebníci s hitem Despacito a snažili se vybrat nějaké drobné. K mému překvapení nedostali vůbec nic.
Sorrento
Po výstupu nás ihned nalákala gelatarie David. Další super zmrzka, tady se prostě nedalo sáhnout vedle. Citrónová zmrzlina mi samozřejmě pokapala mikču, takže už jsem druhý den byla za čuně. Sorrento je krásné, kaskádovité, není tu sice moc co dělat, ale na jeden den, úplně luxusní. Navíc nákupní uličky nenechaly mou peněženku v klidu. Jejich krásné kožené kabelky a mandalové úplety, no nekup to!
Bod přání číslo 4 – koupel v moři – proběhla. Narazili jsme na krásnou pláž, bylo sluníčko a já šla do plavek. A hned potom do vody 😀 V plavkách jsem jediná nebyla, ale ve vodě ano. Prvotní šok ze studené vody byl drsný, ale za chvilku jsem si už zvykla a vydržela bych tam celý den.
Naše cesta pokračovala do přístavu, odkud nám odjížděl trajekt na Capri. Úžasná cesta z útesu dolů a výhled z přístavu na Sorrento. Samozřejmě padla další zmrzlina.
Když přijel trajekt, tak nás tam nepustili, protože jsme neměli vyměněné lístky. Zaběhli jsme tedy vyměnit lístky a zamávali odjíždějícímu trajektu. Nebyl to náš trajekt…
Náš trajekt stál zaparkovaný pod cedulí Ischia celou tu dobu, co jsme tam čekali. Naštěstí jsem 5 minut před plánovaným odjezdem zaslechla Cááááprííí a tak jsme se na Capri dostali.
Bylo krásně, teplo a na horní palubě to byl zážitek. Sledovat vzdalující se Sorrento a přibližující Capri, bylo též skvělé.
Po vylodění jsme se vydali hledat ubytování, někde ztracené na tomto romantickém ostrově Capri.
Capri
Všechno tu je do kopce, uličky jsou malé a auta jezdí nebezpečně blízko. Dá se na to zvyknout.
Ubytování bylo super. Usazené do romantické zahrady. 5 minut od pláže a asi kilometr od přístavu.
Když jsme vešli, hostitelé nás přivítali, ubytovali a okamžitě nám dávali mapu, jízdní řády, rady a nápady na výlety.
Rozhodli jsme se večeřet v přístavu. Překvapilo nás, jak rychle sklízejí a zavírají vše po 7. večer. Nechali nás dojíst, přinesli na ochutnávku panáka limoncella a doporučili k pokračování centrum.
My pokračovali kouknout na pláž a do postele…
3. den
Dali jsme v centru Capri kávu a vydali jsme se na Anacapri. Malým skladným busem. Dali jsme si oběd a snažili se nezmrznout. Foukalo a byla dost zima.
Neměli jsme štěstí, vyhlídka na Anacapri nám zůstala utajena. Byla zima a centrum Anacapri se zdálo jako město duchů. V sezóně to musí být krásné.
Vrátili jsme se na Capri, do ubytování úplně vyřízení zdejšíma podmínkama.
Na večer jsme se vydali do doporučené restaurace do centra a prošli si celé centrum za tmy. Nádhera, ale docela nám bylo líto těch krásných opuštěných hotelů, který čekali na zákazníky.
4. den
Opouštíme Capri, dáváme si ještě zmrzku a rande s racky.
Neapol
Musím říct, že Neapol mě velmi překvapila. Nepříjemně.
Všude spousta lidí, špíny, chaosu a zmatku. Do ubytování blízko letiště jsme to měli 7 km. Naštěstí nás svezl kousek autobus. Zažili jsme pravou Neapol. Prošli jsme jejich uličky, koupili si lístek v trafice, kde neumí anglicky. Ubytovali se v příjemném komplexu Fiorentina a vydali se zpět do centra na véču.
Překvapivě jel bus, k našemu hrůznému zjištění to byl asi poslední bus, který ten den jel. Zpátky jsme se museli vydat pěšky. Po hodině čekání na zastávce, jsme to vzdali.
Po cestě jsem alespoň ochutnala místní víno. Lépe se mi spalo.
5.den
Taxík překvapivě přijel včas. Moc jsem tomu po předešlé zkušenosti nevěřila, zvlášť ve 4 ráno. Měli jsme štěstí, můžeme letět domů.
Noooo a to je prostě Itálie 😀
