Před lety jsem se v Peru vypravil s donem Miguelem na výlet ke zříceninám inckých staveb v Machu Picchu. Jednoho dne se mě zeptal: „Proč jsem tady?“
Zamyslel jsem se na tím a odpověděl: Abyste nás učil.“
„Kdepak,“ opáčil. „Chybná odpověď.“
Zauvažoval jsem o tom ještě usilovněji a řekl jsem: „Abyste změnil svět.“
„Kdepak,“ odvětil. „Chybná odpověď.“
Toho dne byl zrovna v obzvlášť nedůtklivé náladě, a ač mě napadlo pár chytrých odpovědí, část mé bytosti věděla, že se stále ubírám špatným směrem.
„Dobrá,“ řekl jsem. „Tak mi to tedy povězte. Proč jste tady?“
„Kvůli rozkoši,“ odpověděl
Trvalo mi dlouho, než mi došlo, co tím myslel. Zpočátku jsem se domníval, že jde o fyzický požitek, jako když si člověk dopřeje masáž nebo si lehne do horké lázně a usrkává víno.
Začal jsem chápat, že se don Miguel úmyslně chová určitým způsobem, aby tím v sobě vyvolal nějaké emoce – aby mu to připadalo příjemné. Velice rád si hrál, smál se a bavil. Bez ohledu na to, jaká výměna názorů mezi námi proběhla, jsem měl vždycky pocit, že ke mně přistupuje s nepodmíněnou vlídností, úctou a láskou. A tak jsem se pokusil o totéž. Emoce, které se pojí s tím, že se člověk chová sám k sobě a k ostatním s úctou, vlídností a soucitem, neobyčejně těší. Naučit se „zastavit svět“, vypnout mysl a plout vteřinu za vteřinou na vlně pocitů, aniž svoje vjemy popisuji slovy, to byla rozkoš. Spojit se s přírodou, vdechovat ji z plných plic a nechat se jí prostoupit, to bylo blaho. Naučil jsem se, že když propojím vlastní vůli s kreativní silou čirého bytí a vzdám se potřeby mít všechno přesně pod kontrolou, činí mi to ohromné potěšení.
Když neumíte někomu odpustit urážku, jde čistě o to, že dotyčného využíváte, abyste mohli sami sebe trýznit. Pokud máte pravdu a rozčilujete se, jen si tím ubližujete. Takže nejnaléhavější důvod, proč byste se měli vzdát potřeby mít pravdu, je rozkoš. Uděláte-li si čas a všimnete si, jak se cítíte, když něco děláte, aniž své vjemy popisujete slovy, patrně zjistíte, že vám vaše emoce poskytují neocenitelné rady, které vycházejí z vašich vlastních pocitů.
- Ray Dodd (předmluvu napsal Don Miguel Ruiz ml.) – Toltécké tajemství štěstí
