Z růžového obláčku zpátky na zem

Očekávání, očekávání, očekávání. Sakra Péťo, tohle už přeci víme, aneb tvrdé přistání na zemi.

Moje špatná vlastnost je, že očekávám od lidí jen to dobré. Ráda lidem pomůžu, poradím. Pokud je někdo nepříjemný, ať si je, mě se to netýká. Většinou po nějakém čase se stejně neubrání úsměvu, když odchází/odcházím.

Proto cesta do Irska, za kamarády kamaráda (většinou to nejhorší co může být), se zdála být opravdu dobrý nápad. Ještě o víkendu to bylo radostné jupí. Teď (po pár dnech) je to takové „Proč zrovna já?“ 😀

Aupair v Irsku pomáhá i s nějakými domácími věcmi, nejen s dětmi. (to jsem taky věděla)

Sečteno podtrženo. Domluva byla výborná, očekávání ještě větší. O to byla větší pecka, že po celodenní práci (domluveny jen dopoledne), mám ještě žehlit. Uffff a kdy? Prosím, za ty peníze mě pošlete zpátky domů. Děkuji a šáteček.

Zapomněla jsem hned na začátek určit hranice. Chtěla jsem být přátelská, nápomocná a krutě se mi to vymstilo. Ano když dám peníze, chci za to odpovídající službu. Jenže občas si lidé myslí, že můžou chtít i něco navíc. Určitě můžou, ale ne po mně. Můj čas je drahý, možná před pár lety by to bylo super. Naučit se jazyk, odjet jen s kufříkem, seznámit se. Jenže teď není vhodná doba. Mám hypotéku, spoustu věcí a nechce se mi mojí vybudovanou svobodu dávat rodině, která chce zaměstnance využít naplno a ještě víc. Takže po sečtení nákladů a příjmů, výhod a nevýhod, mi to vychází dost nákladně a nevýhodně.

Najdou se zde dost velká pozitiva. Až se vrátím domů, budu mít jednu velkou zkušenost, kterou mi nikdo nevezme. Možná bych i pak mohla sepsat co mi dalo a vzalo Irsko. Jedno je jisté, až se vrátím, nic už nebude takové, jak to bylo dosud. A kdo ví, třeba je Irsko most do nového života!

Jo a mají tu občas i hezky. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *