Inspirace od Toltéků

Inspirace od Toltéků

Před lety jsem se v Peru vypravil s donem Miguelem na výlet ke zříceninám inckých staveb v Machu Picchu. Jednoho dne se mě zeptal: „Proč jsem tady?“

Zamyslel jsem se na tím a odpověděl: Abyste nás učil.“

„Kdepak,“ opáčil. „Chybná odpověď.“

Zauvažoval jsem o tom ještě usilovněji a řekl jsem: „Abyste změnil svět.“

„Kdepak,“ odvětil. „Chybná odpověď.“

Toho dne byl zrovna v obzvlášť nedůtklivé náladě, a ač mě napadlo pár chytrých odpovědí, část mé bytosti věděla, že se stále ubírám špatným směrem.

„Dobrá,“ řekl jsem. „Tak mi to tedy povězte. Proč jste tady?“

„Kvůli rozkoši,“ odpověděl

Trvalo mi dlouho, než mi došlo, co tím myslel. Zpočátku jsem se domníval, že jde o fyzický požitek, jako když si člověk dopřeje masáž nebo si lehne do horké lázně a usrkává víno.

Začal jsem chápat, že se don Miguel úmyslně chová určitým způsobem, aby tím v sobě vyvolal nějaké emoce – aby mu to připadalo příjemné. Velice rád si hrál, smál se a bavil. Bez ohledu na to, jaká výměna názorů mezi námi proběhla, jsem měl vždycky pocit, že ke mně přistupuje s nepodmíněnou vlídností, úctou a láskou. A tak jsem se pokusil o totéž. Emoce, které se pojí s tím, že se člověk chová sám k sobě a k ostatním s úctou, vlídností a soucitem, neobyčejně těší. Naučit se „zastavit svět“, vypnout mysl a plout vteřinu za vteřinou na vlně pocitů, aniž svoje vjemy popisuji slovy, to byla rozkoš. Spojit se s přírodou, vdechovat ji z plných plic a nechat se jí prostoupit, to bylo blaho. Naučil jsem se, že když propojím vlastní vůli s kreativní silou čirého bytí a vzdám se potřeby mít všechno přesně pod kontrolou, činí mi to ohromné potěšení.

Když neumíte někomu odpustit urážku, jde čistě o to, že dotyčného využíváte, abyste mohli sami sebe trýznit. Pokud máte pravdu a rozčilujete se, jen si tím ubližujete. Takže nejnaléhavější důvod, proč byste se měli vzdát potřeby mít pravdu, je rozkoš. Uděláte-li si čas a všimnete si, jak se cítíte, když něco děláte, aniž své vjemy popisujete slovy, patrně zjistíte, že vám vaše emoce poskytují neocenitelné rady, které vycházejí z vašich vlastních pocitů.

  • Ray Dodd (předmluvu napsal Don Miguel Ruiz ml.) – Toltécké tajemství štěstí

 

Měřítkem učiňme štěstí

Měřítkem učiňme štěstí

Uspěje vždy člověk, který žije prostřednictvím intuice? Nikoliv, je však vždy šťastný. Ať už uspěje, nebo ne. A člověk, jenž nežije intuitivně, je vždy nešťastný – ať uspěje, nebo ne. Úspěch není měřítkem, neboť úspěch záleží na mnoha věcech. Měřítkem je štěstí, protože štěstí záleží pouze na vás. Nemusíte uspět, poněvadž ostatní jsou vašimi konkurenty. I když pracujete intuitivně, ostatní mohou pracovat mazaněji, chytřeji, vypočítavěji, násilněji, nemorálněji. Úspěch tedy závisí na mnoha jiných věcech, úspěch je společenským jevem. Nemusíte uspět.

Kdo může říct, že Ježíš uspěl? Ukřižováním není úspěch, je to největší selhání. Člověk ukřižovaný ve věku pouhých třiceti tří let – co je to za úspěch? Nikdo o něm nevěděl. Jeho žáky bylo jen pár vesničanů, nevzdělaných lidí. Neměl žádnou pozici, žádnou prestiž, žádnou moc. Co je to úspěch? Nemůžeme říct, že byl ukřižování bylo úspěchem. Byl však šťastný. Byl totálně blažený – dokonce i když ho přibíjeli na kříž. A ti, kdo ho ukřižovali, zůstali naživu mnoho let, avšak byli stále nešťastní. Takže kdo prodělal ukřižování ve skutečnosti? O to tady jde. Byli ukřižování ti, kdo ukřižovali Ježíše, nebo to byl Ježíš, kdo byl ukřižován? On byl šťastný – jak můžete ukřižovat štěstí? Byl extatický – jak můžete ukřižovat extázi? Můžete zabít tělo, není možné však zabít duši. Ti, kdo ho přibili na kříž, žili, ale jejich život nebyl ničím jiným než pomalým, dlouhým ukřižováním – utrpením, utrpením a utrpením.

Neříkám tedy, že budete-li následovat vnitřní vedení své intuice, uspějete pokaždé ve smyslu toho, jak úspěch chápe svět. Uspějete však ve smyslu toho, jak úspěch chápe Buddha a Ježíš. A tento úspěch určuje míra vašeho štěstí, vaší blaženosti – ať se stane cokoliv, je to jedno, vy budete šťastní. Nehraje žádnou roli, zda svět řekne, že jste neschopní, nebo z vás udělá hvězdu, úspěšného člověka. Budete šťastní, ať to bude jakkoliv. Budete blažení. Pro mě je úspěchem blaženost. Dokážete-li pochopit, že úspěchem je blaženost, pak říkám, že uspějete vždy.

Pro vás však blaženost úspěchem není, úspěchem je něco jiného. Může to být dokonce i utrpení. Toužíte po úspěchu dokonce i tehdy, pokud víte, že to bude utrpení. Přijde-li k nám úspěch, jsme připraveni trpět. Co tedy pro nás úspěch znamená? Úspěchem je naplnění ega, nikoliv blaženost. To jen lidé řeknou, že jste uspěli. Možná ztratíte úplně vše – možná pozbudete svou duši, veškerou tu nevinnost, z níž pramení blaženost, možná přijdete o všechen ten mír, ticho, jež vás přibližuje Bohu. Možná ztratíte všechno a stanete se šílencem – svět však prohlásí, že jste uspěli.

Není podstatné, zdali vás někdo zná nebo ne, zda žijete totálně neznámí, nepovšimnutí, jestli o vás nikdo neslyšel. Jste-li blažení, uspěli jste.

Osho – Intuice