Super výlet s dětmi do Litoměřic

Super výlet s dětmi do Litoměřic

Minulý víkend se konal festival All fest. Festival osobního rozvoje, kdo nezná může mrknout sem, kde jsem o něm psala 🙂 https://www.letacek.cz/blog/all-fest-litomerice-50

Páteční výjezd

Volné ubytování jsem našla v Úštěku kousek od Litoměřic. Dle webovek jsem soudila, že to nebude nic luxusního. Našla jsem dvě recenze pozitivní, což nám muselo stačit. Pod stan s tříměsíčním miminem jsem si v nízkých tepotách ještě netroufla. Takže camping se konal pod Smrky  https://www.ekempy.cz/ustecky-kraj/litomerice/1043-kemp-pod-smrkem-ustek

Když jsme přijeli, byli jsme velmi mile překvapeni. Chatičky byly úžasné, uklizené a matrace velmi pohodlné. Ta příroda! Ta byla úžasná! Opravdu jsme byli pro smrky a ještě k tomu s výhledem na jezero Chmelař. 

Toto místo jsme si ihned oblíbili. Paní nám mile vše představila a dala nám na výběr chatku, která splňovala moje přání – spaní s miminem odděleně od těch našich dvou cácor. 

Zabydleli jsme se, mimino osnulo a já vyrazila pěšky na nákupy do Úštěku. Je to moc hezká procházka kolem jezera. Trvalo mi to tak 20 minut. Když jsem přišla do Úštěku, hned jsem si připadala jako doma. Lidé byli milí, paní se se mnou ihned dala do řeči. Ostatní dojeli autem a hlásili, jak výborného řezníka navštívili. Pekařství bylo také moc hezké. 

K večeři jsme si tedy ugrilovali výborné klobásky a k snídani dali výborné koláčky.

 Sobotní výlet do Litoměřic

V sobotu jsem vyrazila na All fest, který mě těž velmi mile překvapil. Byl super! Už se těším na další ročník a doufám, že budu mít více času. Účastnila jsem se bohužel jen dopoledne. Frčela jsem totiž odpoledne s Amálkou na brusle. V Litoměřicích mají inline okruh s příjemným hřištěm pro děti a malým stánkem. Já jsem byla z uspávání mimina vyřízená, takže jsem nakonec zakempila na dece poblíž inline dráhy.

Po výletě jsme ještě navštívili Kalvárie v Ostré. Naskytly se nám úžasné výledy.

 

Nedělní výlet na Helfenburg

Neděle byla ve znamení výšlapu na hrad Helfenburg. S kočárkem se dostanete, ale je to pro silné tatínky. Cesta ze začátku a ke konci není idelání. S Amálkou to házelo tak, že jsme ji zpátky nesli v náručí. Cestou tam malá princezna spala u mě v nosítku. Byla to fuška, ale zvládli jsme to. 

Horší je to tam se stravováním. Větší obchod je až v Litoměřicích. V Úštěku najdete Pizzerii Čertovna, já tam nebyla, ale prý je to jediné stravování v Úštěku.  V Ostré byla jedna restaurace, ani nevím název, ale já jsem si tam odmítla cokoliv dát. Nabídka špaget nebo smažáku z hranolkama mě neuspokojila. Kuchař prý nebyl špatný, tak jim do budoucna budeme přát trochu fantazie, aby si výletníci po treku mohli dát něco dobrého k jídlu. 

Empatii v porodnici nehledejte

Empatii v porodnici nehledejte

Kdyby záleželo na mně, určitě bych zvolila porod doma. Jenže u porodu jde i o miminko, navíc tatínek by měl velký strach. A tak jsme se rozhodli pro porod v porodnici Mělník, na kterou jsme dostali i výborné reference.

Vysmátá manažerka nám tvrdila, jak je to tam vlastně vše skvělé, že respektující prostředí je naprostá samozřejmost. Porodní sál dle fotek vypadal dobře, velké plus, že se člověk nemusí nikam přesouvat a celý porod probíhá na jednom místě.

Moje doktorka mi řekla, že se mám na nemocnice a lékaře podívat z jiného úhlu, že se mi vlastně snaží pomoct. Takže jsem se celé těhotenství snažila udržet pozitivní přístup k lékařům, představovala jsem si, jak to bude fajn a všichni budou milí.

Měsíc před porodem jsme se vydali do porodnice s podezřením na odtok plodové vody. Bohužel přístup nebyl ani trochu respektující a já se ten poslední měsíc přesvědčovala, že jsme měli jen smůlu na lidi.

Bohužel jsme měli smůlu i na ostro. Po příjezdu mě uvítala PA se slovy „Tak drobná a tak velké dítě? Vás nechájí rodit přirozeně?“ Další, že musím na monitoru ležet. (Aha a kde je ten respektující přístup?) A tomu všemu nasadila korunu arogantní PA, která se mnou diskutovala můj porodní plán a vlastně mi celou dobu naznačovala, že jsem úplně blbá. Ještě mě chtěla poslat domů, protože se mi skoro ztratily kontrakce.

Porod byl rozběhnutý, takže jsme se odebrali na porodní sál. Po cestě mě stihla PA seřvat, že takhle se to miminko ven nedostane, pokud budu mít ty nohy u sebe. (Respektující tón to určitě nebyl.)

Na sále jsem nedostala žíňěnku, protože se dělá monitor a nikdo se mě na nic neptal. Dostala jsem ji až na konci porodu, když jsem se nemohla ani ohnout.

V 6 ráno se vystřídala směna a přišli noví „milí“ lidé. PA už mi teda zůstala, až do konce, snažila se mě podpořit. Dala mi sežrat můj porodní plán a na konec do mě napíchala co šlo. Doktor se mnou jednal, jak s vojákem, ale po porodu s ním byla i sranda. Prý porodní plány nečte a příště s porodním plánem máme jít do Neratovic.

A jestli tohle byla hrůza, tak pobyt na šestinedělí byl ještě horší. Občas se tam někdo milej ukázal, ale bohužel jen občas.

 

Co mi pomáhalo v těhotenství

Co mi pomáhalo v těhotenství

Náhradní manžel/těhotensko-kojící polštář – ideální na spaní, pořídila jsem si obrovský polštář a hážu přes něj nohu, hodí se i na kojení

Olejíček ze šípků, pšeničných klíčků a meruňek – neuvěřitelně hebký, nanáší se po koupeli či sprše a podporuje elasticitu pokožky, neobsahuje žádné škodlivé látky, které by ublížily miminku

Epsomská sůl – obsahuje mnoho hořčíku, ulevuje od křečí, vždy si napustím teplou vanu a nechám uvolnit záda i nohy. Při bolestech zad se teplá koupel nedoporučuje, ale mně vždycky pomohla.

Sedací vak – je to neuvěřitelná úleva při bolesti zad, přizbůsobí se, jak potřebuji

Podpůrný pás/šátek – na dlouhé stání a chození je super bederní podpůrný pás/šátek, přidržuje bříško a ulevuje zádům. Šátek je o trochu lepší, přidržuje celé bříško, existuje x úvazů, nenamáhají se bříšní svaly. Více se doporučuje i v období šestinedělí, kdy se bříško příjemně stáhne. Nevýhoda je v množství látky, která přidržuje bříško. Pokud je tedy teplo nebo potřebuji vyjít v přilehlém oblečení. Volím pás.

Tady je super video, jak navázat šátek – https://www.youtube.com/watch?v=ZF-kJT5Wkhw&index=4&list=PLjiIYlh-1ZsCrgilGRA2Wl0lgAsxoXVIu

Těhotenská jóga – trocha cvičení, protažení a relaxace

Těhotenské nesnáze

Těhotenské nesnáze

Nejhezčí období v životě ženy si tedy představuji jinak. Ale pár výhod se taky najde, třeba nemusíte řešit, jak vypadáte, protože to stejně moc v těhotenství neovlivníte. Navíc s tím bříškem přijdete každému roztomilí i s 25 kily nadváhy. Sepsala jsem pár postřehů a změn, co se u mě udály. 

Naštěstí mě nikdo neupozornil, jak je toto období náročné. 

1.trimestr

Dieta – neexistuje

První 3 měsíce kocoviny mě naučilo, že dieta nebo spíš “mé zdravé stravování” jde úplně stranou. Bylo mi tak špatně, že jediné co jsem mohla jíst byli Bobíci, občas nějaká čokoláda a nejvíce mě zachránily bonbóny. Pít jsem mohla kolu, občas nějaký čaj.

Takže jsem do jídelníčku postupně zařadila cukry, mouku a mléko. Ano opravdu teď mám chuť na mléko. Na hodně mléka…. a nutellu.

Ano přibrala jsem – jsem těhotná

Po úpravě jídelníčku, třech měsících sebelitování a ještě rostoucímu břichu se není čemu divit. Jsem prostě velká, do ničeho se nevejdu a dlouhé treky už mi taky nedělají dobře.

Stal se ze mě člověk rodinného tipu

Pořídili jsme si čtyři činčily, dva králíky a jednoho potomka. O vše se teď budu asi muset dlouho starat, neb je to dlouhověké.

Cestování? Možná někam do mrazáku

Jiný stav u mě způsobil alergii na teplo. Představte si teplomilné zvíře, které se změnilo v ledního mědvěda. Hrůza

 

2. trimestr

Prý by člověku mělo být lépe – možná o malinko.

Bolest zad

Nevolnost vystřídala ukrutná bolest zad. Nemůžu se ohnout, pohnout ani hejbnout.

Vedro, vedro, vedro

Všichni nadávají na ukrutné vedro. Já nadávám dvakrát tolik a všude sebou tahám větrák.

Pálení žáhy

Proboha jen nejezte houby a smažený koblížek. Už nikdy víc, žáha mě občas trápí, ale tohle už bylo mučení!

 

 

3.trimestr

To jsem si říkala, jaká to bude pohoda. Těšení se na miminko, zařizování výbavičky, zimní počasí…

Otoky

Natekla jsem tak, že se nevejdu už ani do ponožek. Občas vypadám, jak špatně uzrálý meloun. 

Obrovské břicho

Bojím se ven, aby si mě nikdo nespletl se sněhulákem. Nemůžu už vůbec chodit, spát ani vstávat. Naštěstí vždy dostanu hlad, takže se z postele hrabu jako brouk. Obří brouk.

Bolest nohou

Bolest zad vystřídala bolest nohou. Nateklých nohou. Pod vahou břicha už se nedá spát, hotová příprava na mrňouse.

Všichni mi říkají, že jsem blázen

Když chci bruslit, jet na hory nebo rodit doma. S tím porodem jsem souhlasila, ale bruslit a na horách jsme byli.

O tom, že jsem přibrala není pochyb

Skoro 25 kilo váhy. Oblečení přede mnou už uteklo a to co to nestihlo, se rozpáralo. Prý abych měla více prostoru nebo co. 

Pálení žáhy

Žáha už mě nepálí. Jen když mám hlad nebo sním tu zatracenou houbu…

 

Takže to vlastně není tak strašný. Navíc výsledek bude stát za to.