Nevyšlapanou cestou

Nevyšlapanou cestou

Velmi zajímavý název pro knížku. Knížka se mi dostala do ruky v moment, kdy jsem si stěžovala proč zrovna já, musím jít nevyšlapanou cestou. 😀

Knížka je velmi dobře hodnocena. Pustila jsem se tedy do ní. Měla jsem ten známý pocit, se zvednout ze židle a jít prošlapávat tu cestu! 😀

A o čem je vlastně tato kniha? Je to knížka psaná psychiatrem, který popisuje svoji praxi. Vypráví o tom, jak se lidé bojí vzít vlastní život do svých rukou. Jak odmítají svobodu a svobodné rozhodnutí. Jak se snaží přenést na ostatní odpovědnost za své problémy.

„Všichni pacienti přicházejí pro pomoc k psychiatrům s jedním společným problémem. S pocitem bezmocnosti, strachem a vnitřním přesvědčením, že nejsou schopni věci zvládnout a změnit. Jedním z kořenů tohoto pocitu bezmocnosti u většiny pacientů je touha částečně nebo úplně uniknout strastem, které přináší svoboda – čili částečná nebo úplná neschopnost převzít odpovědnost za své vlastní problémy a svůj život. Připadají si bezmocní vlastně proto, že se své moci vzdali“

„Pokud je tedy vaším cílem vyhnout se bolesti a uniknout utrpení, neradil bych vám, abyste se snažili dospět k vyšším stupňům vědomí a duchovního vývoje. Především proto, že čím více dospějete, tím spíše budete povoláni, abyste sloužili světu způsobem, který je strastiplnější nebo přinejmenším náročnější než si nyní dovedete představit. Můžete se zeptat, proč byste měli po duchovním rozvoji vůbec toužit. Poku vás tato otázka napadne, třeba ještě nevíte dost o radosti. Možná najdete odpověď ve zbytku této knihy, a možná taky ne.“

„K duchovní moci tedy nestačí, abychom si skutečnost uvědomili. Patří k ní i zachování schopnosti rozhodovat a stále uvědoměle jednat. Navzdory tomu, co si lidé obvykle myslí, nečiní vševědoucnost rozhodování snazším ale naopak složitějším.“

Ke konci knihy je příběhem krásně popsána duševní nemoc. Jak od naprostého zoufalství, můžeme přijmout odpovědnost za tuto nemoc a otočit se k šťastnému životu. Toť příběh Orestés a Fúrie.

„Abychom naše sny mohli vskutku využít, musíme si být vědomí jejich ceny a umět po nich sáhnout, když se objeví. Přitom se někdy musíme přímo snažit je nevyhledávat a nečekat na ně. Musíme je nechat být skutečnými dary.“

„Žádná slova a žádné učení z vás na této duchovní cestě nesejme povinnost samostatně se rozhodovat, usilovně pracovat a trápit se nad svými nevyšlapanými cestami.“

 

Na závěr:

„V té či oné podobě tyto myšlenky prosazovali už Buddha, Kristus, Lao-c a mnozí jiní. Originalita této knihy spočívá v tom, že jsem dospěl ke stejnému výkladu různými cestičkami, jimiž můj život vedlo dvacáté století.“

 

O autorovi:

Morgan Scott Peck

Psychoterapeut a úspěšný spisovatel, který svůj život prožil v New Yorku. Jeho knihy jsou protkány příběhy z psychiatrické praxe a duchovním náhledem.

Klíč – odhalte tajemství zákonu přitažlivosti

Klíč – odhalte tajemství zákonu přitažlivosti

Kniha od Joa Vitale. Joe mi přišel jako skvělý motivátor. Po přečtení Světa bez hranic, jsem běžela do knihovny a půjčila si další jeho knihu – Klíč. Určitě doporučuji si nejdříve přečíst tuto knihu a navázat Světem bez hranic.  Když jsem si přečetla Svět bez hranic, změnil se mi život. Začala jsem být šťastnější a zase začala věřit v sílu, kterou mám. Klíč má podobný nádech…

Tato kniha navazuje i na film Tajemství. Poprvé, když jsem viděla Tajemství, jsem měla skvělý pocit. Asi by to chtělo sledovat častěji, aby motivace po čase neodcházela :D. Při příletu na Bali, jsem se okamžitě znovu setkala s Tajemstvím. Místní ho dokonce využívají, ale o tom už je jiný příběh. Prostě je stále s námi i na druhém konci světa.

Oni jsou s námi i naše problémy. Pořád se vracejí. Ach ta přitažlivost 😀 Odjedete přes půl světa a stejně se setkáte se sebou samým. Ale máme tu Klíč.

„Otočme klíčem a udělejme první krok ke svobodě a splnění všech přání“

„Podstatou této knihy je fakt, že vždycky existuje východisko“

V této knize se setkáme se základem ho´ponopono. Zmínka padne i o metodě EFT. Joe mluví o své nemoci:

„V duchu jsem si opakoval Mám tě rád. Spousta lidí potvrdila, že rakovina nebo jiné vážné onemocnění, je probudily a posílily. Přemýšlel jsem jestli oteklé uzliny pro mě opravdu znamenají dar“

Očistná metoda odpuštění – Odpusť mi prosím.

Člověk, ke kterému cítíme nenávist nebo jakoukoliv negativní emoci, tuto skutečnost neví. Jen a jen vy nad tím přemýšlíte, mrzí vás to, cítíte bolest či vztek. Druhý člověk o tom vůbec neví a svoje lotroviny dělá dál. Co z toho plyne? Pokud odpustíme, oprostíme se od nenávisti, negativních pocitů a emocí a uleví se nám. Nakonec to vezmeme jako cennou lekci a začnou se nám dít pozitivní změny.

„Nejúčinnější forma odpuštění je ta, když odpustíte sami sobě. Se svými nechtěnými pocity, se můžeme vypořádat právě teď“

Opravdu doporučuji přečíst a objevit Klíč :).

O autorovi:

Je jedna z hvězd filmu Tajemství, autorem mnoha úspěšných knih. Joe kdysi neměl střechu nad hlavou a žil v chudobě. Uvědomil si však, že je jen v jeho rukou vše změnit. Tvrdě pracoval na svém duchovním růstu a tím dokázal změnit svůj život. Stal se úspěšným spisovatelem, řečníkem a respektovaným obchodníkem. Díky kombinaci spirituality a instinktu obchodníka si vysloužil přezdívku Buddha internetu. Pomáhá lidem stát se milionáři.

(anglicky The Key: The Missing Secret for Attracting Anything You Want by Joe Vitale, 2009)

 

Spisovatel jako povolání

Spisovatel jako povolání

Když jsem tuto knihu objevila, netušila jsem, jaký pro mě bude mít mimořádný význam. Nejenže autor popisuje život tak, jakoby vyprávěl můj příběh i názory, ale i dokonce mi vnuknul myšlenku, že napsat román, by vůbec nebyl špatný nápad.

 

„Po celá ta dlouhá léta jsem si vždycky nejvíce vážil (a vážím si i teď) onoho bezprostředního vědomí, že mi nějaká zvláštní síla poskytla příležitost psát. A já že té příležitosti využil a díky nemalému štěstí jsem se dokonce stal tím spisovatelem kterým jsem dnes.“

 

Lidský život je vážně zvláštní.

Autor vypráví nejen o tom jak psát knihu, určit postavy, jak sbírat inspiraci.., ale i tom, jak by člověk mohl upustit páru a radovat se ze života. Dá se říct, takový univerzální recept na šťastný život. Hovoří o společnosti, o tom jak začínal, o tom jak pokračoval i o svých dílech. Popisuje, jak dlouho mu trvá napsat román, rady, tipy, jak na dílo působí kritika atd. Až na jednu kapitolu o literárních soutěžích, jsem nadšená. (Možná pro někoho k zamyšlení, že literární soutěže nemusí být vždy ku prospěchu.)

 

Tohle mě baví: „Stal jsem se spisovatelem z povolání, ani jsem pořádně nevěděl jak.  Až jsem sám kroutil hlavou nad tím, jak neuvěřitelně jednoduché to bylo.“

Nádherný příklad toho, že když se nám otevře cesta, jak jednoduše po ní můžeme kráčet.

 

Svět sice navenek může vypadat nezáživně, je ale plný nevídaného množství okouzlujících a tajuplných drahokamů v surovém stavu, které stačí jenom vybrousit. Spisovatelé jsou lidé vybaveni zrakem, schopným takové drahokamy objevit. A ještě je na tom úžasné, že to člověka prakticky nic nestojí. Máte-li ty správné oči, můžete se v té hromadě surových drahokamů přehrabovat a vybírat si si z ní, jak se vám jenom zlíbí. No řekněte, je snad podle vás na světě ještě jiné tak skvělé povolání?

 

Moc ráda čtu tento typ knížek. Na začátku autor popisuje život, který mi je velmi blízký. Vlastně chtěl žít jako ostatní, škola, práce, manželství. Jenže ono se to nějak zvrtlo. Ono to vlastně jde i jinak.

Vlastně autor začal jako neúspěšný podnikatel, který dělal sice co ho baví, ale neměl peníze nazbyt. Tak to je trochu i můj příběh. Jenže nic netrvá věčně…

Teď je vám nejspíš hodně zle, ale v budoucnu to možná ponese i nějaké plody.  Nevím, jestli vám tím poskytnu nějakou útěchu, ale přeji vám, aby vám ta slova pomohla vaše potíže úspěšně překonat.

A jak se cítit lépe? Nikdy bych nevěřila, že běh dokáže inspirovat nebo dodávat energii. Před nedávnem jsem to vyzkoušela a Haruki mi to i potvrdil. Je zde krásně vyjádřeno, že ve zdravém těle, je zdravý duch. Toto neplatí jen pro spisovatele, ale pro všechny. Toto autor moc hezky vystihl a jako příklad zde uvedl mého oblíbence Franze Kafku, který svůj volný čas věnoval cvičení.

Autor mě i konečně inspiroval, abych si koupila knížku v angličtině. S kapitolou o školském systému, taky naprosto souhlasím, zvlášť když se v něm momentálně pohybuji.

Našla se spousta studentů, kteří měli v angličtině lepší prospěch než já, přestože, jak jsem měl možnost pozorovat, by knihu v angličtině přečíst nedokázali.

A tělocvik? „Od základní až po vysokou školu jsem bytostně nesnášel tělocvik. Museli jsme se navléct do cvičebních úborů, vypochodovali s námi na hřiště a tam nás nutili do cvičení, které jsme dělat vůbec nechtěli. Byl to opruz až k nesnesení. Proto jsem taky žil dlouho v přesvědčení, že sport není nic pro mě. Když jsem pak, ale vykročil do života a začal sportovat z vlastní vůle, začalo to najednou být neobyčejně zajímavé.“

 

Tato myšlenka mi dala naději, že se snad jednou věci hnou správným směrem. Nebo spíš ujištění, že tento názor nemám jen já.

 

To by mi úplně stačilo. Aby škola nabízela prostor, kde si každý bude moci uchovat svou jedinečnost. Jistě by se tím z ní stalo úplnější, svobodnější místo. A tím by se zároveň úplnějším a svobodnějším místem stávala i společnost jako taková.

Pamatuj: „Spisovatel musí být spíš než umělcem především svobodným člověkem. Pro mne je pak definicí takového člověka to, že může dělat to, co chce, kdy chce a jak chce.“

 

O autorovi:

Haruki Murakami

Po škole se rozhodl otevřít jazzový bar a dělat to, co ho baví. I když měl málo, byl šťastný. Nakonec dostal myšlenku napsat román. Příležitost chytil a stal se úspěšným japonským spisovatelem. Tato budoucnost ho neuspokojila a proto se vydal do Ameriky. Uspěl a jeho díla byla přeložena do 50 jazyků.

 

Filozof, který nebyl moudrý

Filozof, který nebyl moudrý

Příběh, který napsal Laurent Gounelle, autor bestselleru Muž, který chtěl být šťastný.

Tato kniha mi připadala velice zvláštní. Přečetla jsem začátek, na který jsem měla rozporuplné pocity.

Knížku jsem začala číst na brigádě v šatně. Poté co mi skončila směna, jsem knížku odložila a vrátila jsem se k ní až o měsíc později.

Možná proto, že jsem v té obě nedokázala ještě pochopit některé souvislosti. (měsíc se může zdát jako dlouhá doba, ale opak je pravdou) Nezávisle na tom, jsem se totiž zúčastnila přednášky o Ayahuasce. Poté se mi otevřel další smysl této knihy a já mohla směle pokračovat dál. Překvapilo mě, jak mi toto najednou dávalo smysl. Poté jsem knížku dočetla jedním dechem.

Věřím, že každý si najde v knize to, co potřebuje. Knížka je plná mouder. Myšlenky šťastného života popsány, tak trochu obráceně. Představme si kmen indiánů v Amazonii, kteří žijí spokojený a šťastný život. Proč běloši chtějí zničit štěstí indiánů, jejich harmonické sepětí s přírodou, rovnováhu, vyrovnanost, vnitřní svobodu? Jak Sandro, mladý filozof, nakonec dosáhne své pomsty? A je všechno tak, jak si myslíme?

Spousta myšlenek je velmi známá, ale v tomto příběhu nás to vlastně vrací na začátek. Popisuje, že za vším hledejme strach.

„Jedno bylo jisté, to mohla potvrdit, i když to nemohla dokázat: příčinou těchto potíží a kořenem všeho zla byl strach. Trýznivý strach, který neměl jméno, ale projevoval se v mnoha podobách: strach z nedostatku, strach z nemocí, strach ze zvířat, strach, že nebudu milován, strach z ostatních…..“

Příběh je i protkán větami, které napsal Marcus Aurelius v knize Hovory k sobě.

„Vzpamatuj se, prober se, přiznej si, že to, co tě sužuje, jsou tvé sny, a pohlédni opět na věci zpříma.“

 

Knížka končí tak, jak by se dalo očekávat. Nic neprozradím. Knížka opravdu stojí za přečtení, i když je psána zvláštním jazykem, ale s jasnou myšlenkou. Příběh v této knize, je jen pro uvedení činů do praxe.

 

Zaujal mě jeden odstavec:

„Pamatuj si: tajemství je milovat. Miluj svůj život, netuž po ničem, co nemáš, a okusíš vyrovnanost bohů. A když se ti navíc podaří milovat vše kolem sebe, milovat sám sebe a milovat každého, koho vidíš, pak nejenže okusíš vyrovnanost bohů, ale budeš také prožívat jejich blaženost.“

A proč? 😀 Petro, netuž pořád po tom autě! 😀

 

Na závěr:

„Nejlepší způsob, jak se pomstít zlým lidem, je nestát se stejným jako oni.“

 

O autorovi:

Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, psycholog a uznávaný odborník na rozvoj osobnosti.  Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli (balijskými mudrci, peruánskými šamany).

Napsal moji nejoblíbenější knihu Muž, který chtěl být šťastný (příběh z Bali o hledání vlastního štěstí), dále Bůh chodí po světě vždycky inkognito u které se přiznám, že mám rozečteno a vrátím se k ní až nastane pravý čas. (knížka o překonávání vlastního strachu).

 

Mudrc, surfař a byznysmenka

Knížka obsahuje vlastně cestu autora knihy, kterým je Robin Sharma. Jeho cesta je vlastně stejná, jako cesta každého z nás. Proto je kniha tak inspirativní. Každý si zde najde něco pro sebe.

„Když je žák připraven, učitel se objeví.“ – duchovní růst nelze uspěchat

Nic není náhoda. Tímto začíná tato kniha. Nehoda…

Jack, který se žene za úspěchem, se probudí v nemocnici a jako zázrakem žije. Potkává se s mužem, který má zajímavý životní příběh. Tento muž než usne povídá „Dnes v noci se naše životy nespojily náhodou. Takhle to na světě prostě funguje. Život je vskutku nádherný.“ To se mi stává dost často, že se mi do ruky dostane kniha, přesně ve správný okamžik. 😀

Začínáme mudrcem. Jak to tak v těchto knihách bývá, celý příběh je cesta. Moudré rady kněze Mika, se vždy trefí tam kam mají.

„Takže to prázdno, které pociťuji je vlastně dar.“ vyslovil jsem nahlas velké poznání k němuž jsem právě došel. „Tobě to ale pálí!“ řekl otec Mike a hrdě zatleskal „To je přesně ono! Ta nespokojenost, kterou cítíš, není ničím jiným než voláním tvého lepšího života – tvého osudu, který klepe na dveře tvého současného života.“

Dále tu máme surfaře Moeho na Havaji.

„Štěstí není místo, kam se dostaneš – je to vnitřní stav, který vytvoříš.“

Je tu i mé oblíbené povídání o energiích. Dyť vše je energie <3 A samozřejmě plynutí! Vše je o rovnováze. Inspirujeme se hravým surfařem, který se vrhá do vln za štěstím.

Poslední cesta je do New Yorku. V letadle se též dozvíme nějaké moudro: „Rozdělil jsem se s nimi o jeho myšlenky o tom, jak stanout v tajemství svého života a vzdát se kontroly, na níž většina z nás lpí, abychom objevili skutečné poklady, které v životě máme najít. Seznámil jsem se s jeho fascinujícími metodami péče o sebe, osobní proměny a rozvíjení svého nejvyššího potenciálu.“

„Moudrý člověk udělá hned to, co hlupák udělá nakonec“ – filozof Baltasar Gracián“

Byznysmenka Tess nám připomíná, jak by měl fungovat byznys. Říká „Zkus do toho dát kousek sebe, zkus jednat férově a nemyslet jen na zisk.“ Být tak trochu lidštější. Zákazníci to ocení a budou se rádi vracet. V tomto světě totiž nejde jen o peníze i když si to někteří myslí…

S jednou myšlenkou ale nesouzním. „Žít pro druhé“ Je to myšleno žít s láskou, pomáhat ostatním a konat dobro. Není to špatná myšlenka. Pokud to nezasahuje do našeho životního prostoru. Nejdůležitější jsme my. Ve všem musí být rovnováha.

Zákazníci nebo podřízení se můžou začít živit naší energií, stahovat nás dolů. Výsledkem je pocit vyčerpanosti. Naštěstí je zde zmíněno, že lidem je potřeba vymezit hranice. Poté se nestane, že by vás energie někoho jiného stáhla dolů.

„Víš Jacku, na dělání chyb v životě není nic špatného. Chyby jsou krásní učitelé. Představují nejplodnější půdu pro osobní růst. Ale když děláme celý život stále dokola ty samé chyby, je něco špatně. Prozrazuje to naprostý nedostatek sebeuvědomění a zaryté odmítání poučit se z vlastní minulosti.“

„Uvědomil jsem si, že úspěch v životě znamená rovnováhu“

Přílišná horlivost nebo přílišná netečnost není tou pravou cestou.

Na závěr:

Na konec knížky máme 10 mouder ke krásnému životu. Určitě je známe, ale nevadí, když si je občas připomeneme. Nechme se inspirovat.

O autorovi:

Robin Sharma měl problémy jako každý z nás. Byl právníkem, který se hnal za úspěchem. Věřil, že toto je ta pravá cesta ke štěstí. Jenže čím tvrději pracoval, tak si uvědomoval, že ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo. Byl sice úspěšnější, ale ne šťastnější, necítil se lépe. Čím víc nad tím přemýšlel, tím více cítil prázdno ve svém srdci. Začal naslouchat svému srdci…

Samozřejmě sáhl po knihách o osobním rozvoji,vůdcovství, filozofii i duchovnu. Změnil stravu, způsob myšlení i chování. Stal se autentičtější, harmoničtější i moudřejší.

„Znovu a znovu si připomínám, že musím být trpělivý a nepopohánět řeku. A v tom podle mě spočívá krása nepředvídatelného odvíjení života.“

„Přeji vám život překypující možnostmi, radosti a mírem. Kéž přispějete svým dílem k vytvoření nového světa.“ – Robin Sharma

 

 

 

 

 

 

Měřítkem učiňme štěstí

Měřítkem učiňme štěstí

Uspěje vždy člověk, který žije prostřednictvím intuice? Nikoliv, je však vždy šťastný. Ať už uspěje, nebo ne. A člověk, jenž nežije intuitivně, je vždy nešťastný – ať uspěje, nebo ne. Úspěch není měřítkem, neboť úspěch záleží na mnoha věcech. Měřítkem je štěstí, protože štěstí záleží pouze na vás. Nemusíte uspět, poněvadž ostatní jsou vašimi konkurenty. I když pracujete intuitivně, ostatní mohou pracovat mazaněji, chytřeji, vypočítavěji, násilněji, nemorálněji. Úspěch tedy závisí na mnoha jiných věcech, úspěch je společenským jevem. Nemusíte uspět.

Kdo může říct, že Ježíš uspěl? Ukřižováním není úspěch, je to největší selhání. Člověk ukřižovaný ve věku pouhých třiceti tří let – co je to za úspěch? Nikdo o něm nevěděl. Jeho žáky bylo jen pár vesničanů, nevzdělaných lidí. Neměl žádnou pozici, žádnou prestiž, žádnou moc. Co je to úspěch? Nemůžeme říct, že byl ukřižování bylo úspěchem. Byl však šťastný. Byl totálně blažený – dokonce i když ho přibíjeli na kříž. A ti, kdo ho ukřižovali, zůstali naživu mnoho let, avšak byli stále nešťastní. Takže kdo prodělal ukřižování ve skutečnosti? O to tady jde. Byli ukřižování ti, kdo ukřižovali Ježíše, nebo to byl Ježíš, kdo byl ukřižován? On byl šťastný – jak můžete ukřižovat štěstí? Byl extatický – jak můžete ukřižovat extázi? Můžete zabít tělo, není možné však zabít duši. Ti, kdo ho přibili na kříž, žili, ale jejich život nebyl ničím jiným než pomalým, dlouhým ukřižováním – utrpením, utrpením a utrpením.

Neříkám tedy, že budete-li následovat vnitřní vedení své intuice, uspějete pokaždé ve smyslu toho, jak úspěch chápe svět. Uspějete však ve smyslu toho, jak úspěch chápe Buddha a Ježíš. A tento úspěch určuje míra vašeho štěstí, vaší blaženosti – ať se stane cokoliv, je to jedno, vy budete šťastní. Nehraje žádnou roli, zda svět řekne, že jste neschopní, nebo z vás udělá hvězdu, úspěšného člověka. Budete šťastní, ať to bude jakkoliv. Budete blažení. Pro mě je úspěchem blaženost. Dokážete-li pochopit, že úspěchem je blaženost, pak říkám, že uspějete vždy.

Pro vás však blaženost úspěchem není, úspěchem je něco jiného. Může to být dokonce i utrpení. Toužíte po úspěchu dokonce i tehdy, pokud víte, že to bude utrpení. Přijde-li k nám úspěch, jsme připraveni trpět. Co tedy pro nás úspěch znamená? Úspěchem je naplnění ega, nikoliv blaženost. To jen lidé řeknou, že jste uspěli. Možná ztratíte úplně vše – možná pozbudete svou duši, veškerou tu nevinnost, z níž pramení blaženost, možná přijdete o všechen ten mír, ticho, jež vás přibližuje Bohu. Možná ztratíte všechno a stanete se šílencem – svět však prohlásí, že jste uspěli.

Není podstatné, zdali vás někdo zná nebo ne, zda žijete totálně neznámí, nepovšimnutí, jestli o vás nikdo neslyšel. Jste-li blažení, uspěli jste.

Osho – Intuice