Bílá čarodějka

Bílá čarodějka

Jen náhodou jsem tuto knížku zahlédla v knihovně. Nebo to nebyla náhoda? 

Četla jsem ji každou volnou chvilku. Zabralo mi to 3 dny. Poslední den jsem šla spát hodně pozdě, protože jsem tu knihu musela dočíst. Ze začátku jsem vůbec nevěděla o čem kniha je, takže mě na konci čekalo docela překvapení.

 

Takto by se dala shrnout tato kniha: Velmi poutavá

 

Překvapil mě zvláštní překlad, občas jsem nějaké větě nemohla porozumět, ale to není zas tak důležité. 

Knihu napsala paní z Německa – Ilona. Vypráví svůj příběh, který zažila v Africe. Ačkoliv mě Afrika nikdy nelákala, přečetla jsem to skoro na jeden dech. Tolik dobrodružství, snad nemůže člověk v jednom životě zažít! Opak je pravdou…

 

Knížku by si mohl přečíst i nevěřící Tomáš. Něco by se dalo vysvětlit jako velká náhoda, souhrn okolností. Ale co když opravdu existuje osud?

Ze začátku se může kniha zdát lehce normální. Takový obyčejný život nás všech. Poté, ale se kniha rozjede. A je to jízda. Autorka vypráví o seznámení s Afrikou. S bojem, který tam svedla, když ji šlo nejen o peníze, ale i o život. Seznámila se s africkou kulturou, věštěním, zvyky a rituály. Navštívila vesnici čarodějnic a několik léčitelů. Přivedlo ji to až k boji s černou magií.

 

Celou knihu jsem měla pocit, že to snad ani nechtěla. Kdyby bylo na ní, žila by si obyčejný život. Ale to netušila, jaká síla se v ní skrývá. Několikrát dostala otázku, jestli věří na osud. Jedno je jisté, osud lze změnit, pokud se nevzdáme.

 

Autorka: Ilona Maria Hilliges

 

 

 

Inspirace od Toltéků

Inspirace od Toltéků

Před lety jsem se v Peru vypravil s donem Miguelem na výlet ke zříceninám inckých staveb v Machu Picchu. Jednoho dne se mě zeptal: „Proč jsem tady?“

Zamyslel jsem se na tím a odpověděl: Abyste nás učil.“

„Kdepak,“ opáčil. „Chybná odpověď.“

Zauvažoval jsem o tom ještě usilovněji a řekl jsem: „Abyste změnil svět.“

„Kdepak,“ odvětil. „Chybná odpověď.“

Toho dne byl zrovna v obzvlášť nedůtklivé náladě, a ač mě napadlo pár chytrých odpovědí, část mé bytosti věděla, že se stále ubírám špatným směrem.

„Dobrá,“ řekl jsem. „Tak mi to tedy povězte. Proč jste tady?“

„Kvůli rozkoši,“ odpověděl

Trvalo mi dlouho, než mi došlo, co tím myslel. Zpočátku jsem se domníval, že jde o fyzický požitek, jako když si člověk dopřeje masáž nebo si lehne do horké lázně a usrkává víno.

Začal jsem chápat, že se don Miguel úmyslně chová určitým způsobem, aby tím v sobě vyvolal nějaké emoce – aby mu to připadalo příjemné. Velice rád si hrál, smál se a bavil. Bez ohledu na to, jaká výměna názorů mezi námi proběhla, jsem měl vždycky pocit, že ke mně přistupuje s nepodmíněnou vlídností, úctou a láskou. A tak jsem se pokusil o totéž. Emoce, které se pojí s tím, že se člověk chová sám k sobě a k ostatním s úctou, vlídností a soucitem, neobyčejně těší. Naučit se „zastavit svět“, vypnout mysl a plout vteřinu za vteřinou na vlně pocitů, aniž svoje vjemy popisuji slovy, to byla rozkoš. Spojit se s přírodou, vdechovat ji z plných plic a nechat se jí prostoupit, to bylo blaho. Naučil jsem se, že když propojím vlastní vůli s kreativní silou čirého bytí a vzdám se potřeby mít všechno přesně pod kontrolou, činí mi to ohromné potěšení.

Když neumíte někomu odpustit urážku, jde čistě o to, že dotyčného využíváte, abyste mohli sami sebe trýznit. Pokud máte pravdu a rozčilujete se, jen si tím ubližujete. Takže nejnaléhavější důvod, proč byste se měli vzdát potřeby mít pravdu, je rozkoš. Uděláte-li si čas a všimnete si, jak se cítíte, když něco děláte, aniž své vjemy popisujete slovy, patrně zjistíte, že vám vaše emoce poskytují neocenitelné rady, které vycházejí z vašich vlastních pocitů.

  • Ray Dodd (předmluvu napsal Don Miguel Ruiz ml.) – Toltécké tajemství štěstí

 

Nevyšlapanou cestou

Nevyšlapanou cestou

Velmi zajímavý název pro knížku. Knížka se mi dostala do ruky v moment, kdy jsem si stěžovala proč zrovna já, musím jít nevyšlapanou cestou. 😀

Knížka je velmi dobře hodnocena. Pustila jsem se tedy do ní. Měla jsem ten známý pocit, se zvednout ze židle a jít prošlapávat tu cestu! 😀

A o čem je vlastně tato kniha? Je to knížka psaná psychiatrem, který popisuje svoji praxi. Vypráví o tom, jak se lidé bojí vzít vlastní život do svých rukou. Jak odmítají svobodu a svobodné rozhodnutí. Jak se snaží přenést na ostatní odpovědnost za své problémy.

„Všichni pacienti přicházejí pro pomoc k psychiatrům s jedním společným problémem. S pocitem bezmocnosti, strachem a vnitřním přesvědčením, že nejsou schopni věci zvládnout a změnit. Jedním z kořenů tohoto pocitu bezmocnosti u většiny pacientů je touha částečně nebo úplně uniknout strastem, které přináší svoboda – čili částečná nebo úplná neschopnost převzít odpovědnost za své vlastní problémy a svůj život. Připadají si bezmocní vlastně proto, že se své moci vzdali“

„Pokud je tedy vaším cílem vyhnout se bolesti a uniknout utrpení, neradil bych vám, abyste se snažili dospět k vyšším stupňům vědomí a duchovního vývoje. Především proto, že čím více dospějete, tím spíše budete povoláni, abyste sloužili světu způsobem, který je strastiplnější nebo přinejmenším náročnější než si nyní dovedete představit. Můžete se zeptat, proč byste měli po duchovním rozvoji vůbec toužit. Poku vás tato otázka napadne, třeba ještě nevíte dost o radosti. Možná najdete odpověď ve zbytku této knihy, a možná taky ne.“

„K duchovní moci tedy nestačí, abychom si skutečnost uvědomili. Patří k ní i zachování schopnosti rozhodovat a stále uvědoměle jednat. Navzdory tomu, co si lidé obvykle myslí, nečiní vševědoucnost rozhodování snazším ale naopak složitějším.“

Ke konci knihy je příběhem krásně popsána duševní nemoc. Jak od naprostého zoufalství, můžeme přijmout odpovědnost za tuto nemoc a otočit se k šťastnému životu. Toť příběh Orestés a Fúrie.

„Abychom naše sny mohli vskutku využít, musíme si být vědomí jejich ceny a umět po nich sáhnout, když se objeví. Přitom se někdy musíme přímo snažit je nevyhledávat a nečekat na ně. Musíme je nechat být skutečnými dary.“

„Žádná slova a žádné učení z vás na této duchovní cestě nesejme povinnost samostatně se rozhodovat, usilovně pracovat a trápit se nad svými nevyšlapanými cestami.“

 

Na závěr:

„V té či oné podobě tyto myšlenky prosazovali už Buddha, Kristus, Lao-c a mnozí jiní. Originalita této knihy spočívá v tom, že jsem dospěl ke stejnému výkladu různými cestičkami, jimiž můj život vedlo dvacáté století.“

 

O autorovi:

Morgan Scott Peck

Psychoterapeut a úspěšný spisovatel, který svůj život prožil v New Yorku. Jeho knihy jsou protkány příběhy z psychiatrické praxe a duchovním náhledem.

Mudrc, surfař a byznysmenka

Knížka obsahuje vlastně cestu autora knihy, kterým je Robin Sharma. Jeho cesta je vlastně stejná, jako cesta každého z nás. Proto je kniha tak inspirativní. Každý si zde najde něco pro sebe.

„Když je žák připraven, učitel se objeví.“ – duchovní růst nelze uspěchat

Nic není náhoda. Tímto začíná tato kniha. Nehoda…

Jack, který se žene za úspěchem, se probudí v nemocnici a jako zázrakem žije. Potkává se s mužem, který má zajímavý životní příběh. Tento muž než usne povídá „Dnes v noci se naše životy nespojily náhodou. Takhle to na světě prostě funguje. Život je vskutku nádherný.“ To se mi stává dost často, že se mi do ruky dostane kniha, přesně ve správný okamžik. 😀

Začínáme mudrcem. Jak to tak v těchto knihách bývá, celý příběh je cesta. Moudré rady kněze Mika, se vždy trefí tam kam mají.

„Takže to prázdno, které pociťuji je vlastně dar.“ vyslovil jsem nahlas velké poznání k němuž jsem právě došel. „Tobě to ale pálí!“ řekl otec Mike a hrdě zatleskal „To je přesně ono! Ta nespokojenost, kterou cítíš, není ničím jiným než voláním tvého lepšího života – tvého osudu, který klepe na dveře tvého současného života.“

Dále tu máme surfaře Moeho na Havaji.

„Štěstí není místo, kam se dostaneš – je to vnitřní stav, který vytvoříš.“

Je tu i mé oblíbené povídání o energiích. Dyť vše je energie <3 A samozřejmě plynutí! Vše je o rovnováze. Inspirujeme se hravým surfařem, který se vrhá do vln za štěstím.

Poslední cesta je do New Yorku. V letadle se též dozvíme nějaké moudro: „Rozdělil jsem se s nimi o jeho myšlenky o tom, jak stanout v tajemství svého života a vzdát se kontroly, na níž většina z nás lpí, abychom objevili skutečné poklady, které v životě máme najít. Seznámil jsem se s jeho fascinujícími metodami péče o sebe, osobní proměny a rozvíjení svého nejvyššího potenciálu.“

„Moudrý člověk udělá hned to, co hlupák udělá nakonec“ – filozof Baltasar Gracián“

Byznysmenka Tess nám připomíná, jak by měl fungovat byznys. Říká „Zkus do toho dát kousek sebe, zkus jednat férově a nemyslet jen na zisk.“ Být tak trochu lidštější. Zákazníci to ocení a budou se rádi vracet. V tomto světě totiž nejde jen o peníze i když si to někteří myslí…

S jednou myšlenkou ale nesouzním. „Žít pro druhé“ Je to myšleno žít s láskou, pomáhat ostatním a konat dobro. Není to špatná myšlenka. Pokud to nezasahuje do našeho životního prostoru. Nejdůležitější jsme my. Ve všem musí být rovnováha.

Zákazníci nebo podřízení se můžou začít živit naší energií, stahovat nás dolů. Výsledkem je pocit vyčerpanosti. Naštěstí je zde zmíněno, že lidem je potřeba vymezit hranice. Poté se nestane, že by vás energie někoho jiného stáhla dolů.

„Víš Jacku, na dělání chyb v životě není nic špatného. Chyby jsou krásní učitelé. Představují nejplodnější půdu pro osobní růst. Ale když děláme celý život stále dokola ty samé chyby, je něco špatně. Prozrazuje to naprostý nedostatek sebeuvědomění a zaryté odmítání poučit se z vlastní minulosti.“

„Uvědomil jsem si, že úspěch v životě znamená rovnováhu“

Přílišná horlivost nebo přílišná netečnost není tou pravou cestou.

Na závěr:

Na konec knížky máme 10 mouder ke krásnému životu. Určitě je známe, ale nevadí, když si je občas připomeneme. Nechme se inspirovat.

O autorovi:

Robin Sharma měl problémy jako každý z nás. Byl právníkem, který se hnal za úspěchem. Věřil, že toto je ta pravá cesta ke štěstí. Jenže čím tvrději pracoval, tak si uvědomoval, že ve skutečnosti se vůbec nic nezměnilo. Byl sice úspěšnější, ale ne šťastnější, necítil se lépe. Čím víc nad tím přemýšlel, tím více cítil prázdno ve svém srdci. Začal naslouchat svému srdci…

Samozřejmě sáhl po knihách o osobním rozvoji,vůdcovství, filozofii i duchovnu. Změnil stravu, způsob myšlení i chování. Stal se autentičtější, harmoničtější i moudřejší.

„Znovu a znovu si připomínám, že musím být trpělivý a nepopohánět řeku. A v tom podle mě spočívá krása nepředvídatelného odvíjení života.“

„Přeji vám život překypující možnostmi, radosti a mírem. Kéž přispějete svým dílem k vytvoření nového světa.“ – Robin Sharma

 

 

 

 

 

 

Měřítkem učiňme štěstí

Měřítkem učiňme štěstí

Uspěje vždy člověk, který žije prostřednictvím intuice? Nikoliv, je však vždy šťastný. Ať už uspěje, nebo ne. A člověk, jenž nežije intuitivně, je vždy nešťastný – ať uspěje, nebo ne. Úspěch není měřítkem, neboť úspěch záleží na mnoha věcech. Měřítkem je štěstí, protože štěstí záleží pouze na vás. Nemusíte uspět, poněvadž ostatní jsou vašimi konkurenty. I když pracujete intuitivně, ostatní mohou pracovat mazaněji, chytřeji, vypočítavěji, násilněji, nemorálněji. Úspěch tedy závisí na mnoha jiných věcech, úspěch je společenským jevem. Nemusíte uspět.

Kdo může říct, že Ježíš uspěl? Ukřižováním není úspěch, je to největší selhání. Člověk ukřižovaný ve věku pouhých třiceti tří let – co je to za úspěch? Nikdo o něm nevěděl. Jeho žáky bylo jen pár vesničanů, nevzdělaných lidí. Neměl žádnou pozici, žádnou prestiž, žádnou moc. Co je to úspěch? Nemůžeme říct, že byl ukřižování bylo úspěchem. Byl však šťastný. Byl totálně blažený – dokonce i když ho přibíjeli na kříž. A ti, kdo ho ukřižovali, zůstali naživu mnoho let, avšak byli stále nešťastní. Takže kdo prodělal ukřižování ve skutečnosti? O to tady jde. Byli ukřižování ti, kdo ukřižovali Ježíše, nebo to byl Ježíš, kdo byl ukřižován? On byl šťastný – jak můžete ukřižovat štěstí? Byl extatický – jak můžete ukřižovat extázi? Můžete zabít tělo, není možné však zabít duši. Ti, kdo ho přibili na kříž, žili, ale jejich život nebyl ničím jiným než pomalým, dlouhým ukřižováním – utrpením, utrpením a utrpením.

Neříkám tedy, že budete-li následovat vnitřní vedení své intuice, uspějete pokaždé ve smyslu toho, jak úspěch chápe svět. Uspějete však ve smyslu toho, jak úspěch chápe Buddha a Ježíš. A tento úspěch určuje míra vašeho štěstí, vaší blaženosti – ať se stane cokoliv, je to jedno, vy budete šťastní. Nehraje žádnou roli, zda svět řekne, že jste neschopní, nebo z vás udělá hvězdu, úspěšného člověka. Budete šťastní, ať to bude jakkoliv. Budete blažení. Pro mě je úspěchem blaženost. Dokážete-li pochopit, že úspěchem je blaženost, pak říkám, že uspějete vždy.

Pro vás však blaženost úspěchem není, úspěchem je něco jiného. Může to být dokonce i utrpení. Toužíte po úspěchu dokonce i tehdy, pokud víte, že to bude utrpení. Přijde-li k nám úspěch, jsme připraveni trpět. Co tedy pro nás úspěch znamená? Úspěchem je naplnění ega, nikoliv blaženost. To jen lidé řeknou, že jste uspěli. Možná ztratíte úplně vše – možná pozbudete svou duši, veškerou tu nevinnost, z níž pramení blaženost, možná přijdete o všechen ten mír, ticho, jež vás přibližuje Bohu. Možná ztratíte všechno a stanete se šílencem – svět však prohlásí, že jste uspěli.

Není podstatné, zdali vás někdo zná nebo ne, zda žijete totálně neznámí, nepovšimnutí, jestli o vás nikdo neslyšel. Jste-li blažení, uspěli jste.

Osho – Intuice