Knížka: Skleněný pokoj

Knížka: Skleněný pokoj

Román, kde se snoubí umění, láska, život, stavba domu a válka.

Tato knížka je inspirovaná skutečným příběhem vily Tugendhat v Brně. Děj odehrávající se v době 2. světové války. Může nám nabídnout pohled na zničený šťastný život v období války i po válce.

V současné době je vila přístupná veřejnosti a pořádají se zde různé akce. Ovšem čekací listina na prohlídku je dlouhá – asi kolem půl roku.

Děj knihy je celý smyšlený, tento román vyvolává různé reakce. Pozůstalým se román nelíbí. Nelíbí se jim spojení smyšleného, možná trochu vulgárního příběhu s jejich rodinou. Když si představím pasáže z knihy, asi by se mi to taky nelíbilo. Ale kniha je na světě a tak si z ní vezměme to nejlepší. Příběh je čtivý a dá se přečíst za pár dní (nebo i za jeden den?).

Po výstavbě domu se děj zvrtne do červené knihovny s překombinovanými vztahy. Musíme to zde brát s nadsázkou, je to vlastně jen román. Dalo by se říct erotický román. Můj styl čtení to není, ztrácela jsem se při dlouhých popisech. Na náhody věřím, ale toto bylo už moc. Určitě by se to dalo uchopit lépe. Konec se mi nelíbil, nechápala jsem, proč mám číst další nový příběh, když jsem se chtěla dozvědět, co se stalo s předchozí rodinou. Přišlo mi to takové odfláklé.

Vydáváme se na cestu životem dvou hlavních postav Viktora a Lisel, kteří se rozhodnou postavit unikátní dílo ve svahu kopce. Chtějí moderní pojetí domu – hlavně sklo. Bohužel za hranicemi zuří válka, a tak si vilu moc neužijí. Viktor je žid a moc dobře tuší, co se děje za hranicemi.

Nahlédneme do jejich života a života jejich přátel. Nahlédneme do různých postojů života vyšší i nižší vrstvy. Nahlédneme do doby, kdy nebylo co jíst a člověk se bál o holý život.

Po přečtení takových knih si uvědomíme, co všechno máme a nemuseli bychom mít. To nejhlavnější je naše svoboda.

Pokud vás zajímá osud vily Tugendhat, uměleckého díla, které vzniklo před válkou. Uměleckého díla, které se naštěstí dochovalo až dodnes. Budovy, která skutečně existuje a můžeme si ji prohlédnout, určitě si knihu přečtěte.

Dívka ve vlaku

Dívka ve vlaku

Na jedné straně lovkyně příběhů, malinko psychopatka a alkoholčička Rachel. Na druhé straně Megan, krásná blondýnka, která má jen trochu temnou minulost a možná i přítomnost. Co tyto dvě ženy spojuje, co mají společného? Knížka, která se dá přečíst jedním dechem. Nebudete chtít přestat.

Tuto knížku jsem si přála přečíst a najednou mi ji půjčuje kamarádka. Náhoda? Úžasný  zákon přitažlivosti 😀

V knize jsem nejdříve byla zmatená, až později jsem pochopila, že příběh vypráví, několik žen naráz. Naštěstí se mi vše okamžitě utřídilo a poté se čtení stalo nádherným zážitkem.

Příběh o ženě, která každý všední den, jezdí vlakem do práce. Akorát jezdí kolem domu, dvou lidí, které každé ráno vídá na terase. Jenže poté uvidí něco, co ji vlastně změní život. No nejen jí, ale i všem okolo.

Megan zmizí a Rachel se snaží „pomoci“. Co se stalo s Megan? Bude někdo věřit labilní alkoholičce? Co se mohlo stát v noci, kdy Megan zmizela a kterou si Rachel nepamatuje?

Příběh je mnohem obsáhlejší a propletenější. Knížka se velmi dobře čte. Doporučuji přečíst.

 

O autorce:

Paula Hawkins se narodila a vyrůstala v Zimbabwe, než se přestěhovala do Londýna. Pracovala jako novinářka pro The Times. Poté pracovala pro řadu nakladatelství na volné noze a napsal knihu finančního poradenství pro ženy, The Money Goddness. Román ji zabral 6 měsíců psaní, kdy byla v obtížné finanční situaci a musela půjčit od svého otce, aby bylo možné knihu dokončit. Nyní žije v jižním Londýně.

 

Originální název:

The Girl on the Train

Knížka: Jednoho dne možná…

Knížka: Jednoho dne možná…

Projíždím web a najednou moji pozornost upoutá titulek Jednoho dne možná…

Navíc je autorka knihy Lauren Graham (hrála v Gilmorkách Lorelai), takže i to jsem si myslela, že bude záruka úspěchu.

Možná i proto, že si tuto větu občas říkám. No a tak jsem ani minutu nepřemýšlela a knihu jsem si půjčila. Udělala jsem si  čaj, načechrala polštáře a otevřela knihu.

O to bylo větší mé zklamání, začátek nebyl vůbec čtivý. Dlouhé monology, které tam vůbec nemusely být.

Příběh je o začínající herečce Franny, která by chtěla být herečkou. Studuje herectví a přivydělává si jako servírka. Kniha nám dá nahlédnout do tajů castingových společností a vlastně celého herectví. Ono to vlastně není vůbec jednoduché. Objeví se zde i milostný příběh. Příběh se odehrává kolem roku 1992, což je pro mě velmi zajímavé, protože v té době lidé používali záznamníky, což jsem já už nezažila :D. Vzbudilo to ve mně vlnu vděčnosti, protože dnes stačí vzít telefon a zavolat či napsat komukoliv.

A tak se Franny snaží prosadit. V tento moment, začíná být kniha čtivá a zajímavá. Což jí vydrží až do konce. No konce… Ale to bych nechala na posouzení individuálně.

Pokud tedy hledáte oddechovku, na dlouhé zimní večery či dovolenou, myslím, že kniha je vhodná právě pro Vás. Moudra bych tam nehledala, páč Franny si moc nevěří a na své pocity, taky moc nedá. Je možné, že si v tom něco najdete, už třeba jen to, že myšlenka tvoří skutečnost. A právě proto, bychom si měli věřit. Co kdyby si Franny víc věřila? Ale to už si můžeme jen domyslet…