Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Naše 5 denní cesta po Itálii.

Jednou za čas musím udělat něco bláznivého. Výpověď v práci mě popostrčila k činu, který mám ze všeho nejraději. K cestování…

Cíl byl nejistý, vědělo se, že se jedná o prodloužený víkend, takže přichází v úvahu tak nanejvýš Evropa. Inspirovala mě fotka cestovních kanceláří – Neapol – Capri. Kde to vlastně je?

Opravdu jsem musela googlit a zjistit, že se jedná o Itálii. S Itálií mám jen negativní zkušenosti, takže jsem to chtěla zkusit ještě jednou. A výlet byl na světě. Letenky i ubytování byly příznivé. Už nic nestálo v cestě.


 


Neapol 

Přiletěli jsme tak po 8. hodině ranní a okamžitě začali nasávat atmošku. Samozřejmě jsme nemohli najít bus do Pompejí, protože jsme hledali zastávku na druhém konci letiště. Takže rada číslo první: Bus staví hned před letištěm, akorát u druhého vchodu do letiště.

Cesta do Pompejí nás stála 10 éček, ale bylo to pohodlné a za 25 minut jsme tam byli.

Pompeje

První věc, co jsem chtěla v Itálii udělat, bylo ochutnat jejich cappuccino. Takže to byla první zastávka. Nebyla jsem překvapená, ani zklamaná. Bylo prostě dobré. 

Prohlídka Pompejí byla fajn, ale bez průvodce (toho jsem zapomněla v batůžku v depositu), trošku bez fantazie. Já jsem si to teda moc nedokázala představit. Každopádně Fórum bylo boží s vyhlídkou na Vesuv a amfiteátr stál taky za to. 


  

   


Když jsme si vše prohlídli a vymanili se z davu turistů (a že jich tam bylo), stavili jsme se na pizzu – bod přání číslo dva. Byla skvělá, rozhodně nejlepší, co jsme pak dál ochutnali. 

Ubytování jsme měli přenádherné, hostitelé byli milí a ochotní. Jen to bylo trošku dál, přes kilometr od centra Pompejí.



Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme tam ještě jednou, za nákupy. Měli jsme hlad a chtěli si splnit bod přání číslo 3 – zmrzlina.

  Domácí zmrzliny byly na každém rohu. S domácími kornouty, byly prostě božské!

2. den

V Pompejích jsme se vzbudili do krásného rána. Výhled, na osvětlené hory sluníčkem, byl skvělý.

Dostali jsme typickou sladkou italskou snídani, která byla vynikající.


  


Poté nás hostitelé odvezli na nádraží. Díky bohu za to, protože my bychom šli na úplně jiné nádraží 😀 Naše cesta vedla do Sorrenta.

Přijel super punkerskej vlak, který stojí jen 2 eura. Samozřejmě s námi cestovalo spoustu turistů i místních. Na konci nastoupili hudebníci s hitem Despacito a snažili se vybrat nějaké drobné. K mému překvapení nedostali vůbec nic. 


  


Sorrento

Po výstupu nás ihned nalákala gelatarie David. Další super zmrzka, tady se prostě nedalo sáhnout vedle. Citrónová zmrzlina mi samozřejmě pokapala mikču, takže už jsem druhý den byla za čuně. Sorrento je krásné, kaskádovité, není tu sice moc co dělat, ale na jeden den, úplně luxusní. Navíc nákupní uličky nenechaly mou peněženku v klidu. Jejich krásné kožené kabelky a mandalové úplety, no nekup to!


  

    


Bod přání číslo 4 – koupel v moři – proběhla. Narazili jsme na krásnou pláž, bylo sluníčko a já šla do plavek. A hned potom do vody 😀 V plavkách jsem jediná nebyla, ale ve vodě ano. Prvotní šok ze studené vody byl drsný, ale za chvilku jsem si už zvykla a vydržela bych tam celý den. 


 

 


Naše cesta pokračovala do přístavu, odkud nám odjížděl trajekt na Capri. Úžasná cesta z útesu dolů a výhled z přístavu na Sorrento. Samozřejmě padla další zmrzlina. 


  


Když přijel trajekt, tak nás tam nepustili, protože jsme neměli vyměněné lístky. Zaběhli jsme tedy vyměnit lístky a zamávali odjíždějícímu trajektu. Nebyl to náš trajekt…



Náš trajekt stál zaparkovaný pod cedulí Ischia celou tu dobu, co jsme tam čekali. Naštěstí jsem 5 minut před plánovaným odjezdem zaslechla Cááááprííí a tak jsme se na Capri dostali.


  


Bylo krásně, teplo a na horní palubě to byl zážitek. Sledovat vzdalující se Sorrento a přibližující Capri, bylo též skvělé.

Po vylodění jsme se vydali hledat ubytování, někde ztracené na tomto romantickém ostrově Capri.



Capri

Všechno tu je do kopce, uličky jsou malé a auta jezdí nebezpečně blízko. Dá se na to zvyknout. 


  

  


Ubytování bylo super. Usazené do romantické zahrady. 5 minut od pláže a asi kilometr od přístavu. 

Když jsme vešli, hostitelé nás přivítali, ubytovali a okamžitě nám dávali mapu, jízdní řády, rady a nápady na výlety. 

Rozhodli jsme se večeřet v přístavu. Překvapilo nás, jak rychle sklízejí a zavírají vše po 7. večer. Nechali nás dojíst, přinesli na ochutnávku panáka limoncella a doporučili k pokračování centrum. 



My pokračovali kouknout na pláž a do postele…



3. den

Dali jsme v centru Capri kávu a vydali jsme se na Anacapri. Malým skladným busem. Dali jsme si oběd a snažili se nezmrznout. Foukalo a byla dost zima. 



Neměli jsme štěstí, vyhlídka na Anacapri nám zůstala utajena. Byla zima a centrum Anacapri se zdálo jako město duchů. V sezóně to musí být krásné.


   


Vrátili jsme se na Capri, do ubytování úplně vyřízení zdejšíma podmínkama.

Na večer jsme se vydali do doporučené restaurace do centra a prošli si celé centrum za tmy. Nádhera, ale docela nám bylo líto těch krásných opuštěných hotelů, který čekali na zákazníky. 



4. den

Opouštíme Capri, dáváme si ještě zmrzku a rande s racky.



Neapol

Musím říct, že Neapol mě velmi překvapila. Nepříjemně.

Všude spousta lidí, špíny, chaosu a zmatku. Do ubytování blízko letiště jsme to měli 7 km. Naštěstí nás svezl kousek autobus. Zažili jsme pravou Neapol. Prošli jsme jejich uličky, koupili si lístek v trafice, kde neumí anglicky. Ubytovali se v příjemném komplexu Fiorentina a vydali se zpět do centra na véču. 

Překvapivě jel bus, k našemu hrůznému zjištění to byl asi poslední bus, který ten den jel. Zpátky jsme se museli vydat pěšky. Po hodině čekání na zastávce, jsme to vzdali. 

Po cestě jsem alespoň ochutnala místní víno. Lépe se mi spalo.

5.den

Taxík překvapivě přijel včas. Moc jsem tomu po předešlé zkušenosti nevěřila, zvlášť ve 4 ráno. Měli jsme štěstí, můžeme letět domů.



Noooo a to je prostě Itálie 😀

 

 

 

Lázeňské Maďarsko

Lázeňské Maďarsko

Osud tomu tak chtěl a já jsem se přidala na cestu do Maďarska. 

Původně jsme měly vyrazit do jiného města, tak třeba příště 🙂 Bohužel lidský faktor není neomylný a my jsme se vydaly do Sárváru. 

Vyrážíme ráno, chytáme kolonu a já si píšu pár poznámek:

Vyjet za hranice ČR byl nápad vskutku úžasný.

Večer jsem byla unavená, nezabalila jsem si, takže ráno bylo zajímavé. Moje optimistická vize, že si ráno krásně a v pohodě zabalím, se bohužel nenaplnila. Vstávala jsem sice v půl 4 ráno, ale v 5 už jsem byla zase tuhá. A na docela dlouhou dobu. Tak do půl 8. V 8 odjezd. Huráááá

Stojíme na dálnici D1 v koloně. Zapomněla jsem si svačinu. Úsměv se mi stále drží na tváři a těším se na cachtání. Káč, káč…

Ve 4 odpoledne jsme se konečně dostaly do Sárváru. Ubytování máme v Eman Apartmanok. 

Ubytování je milé, máme vlastní kuchyň, koupelnu. Vše je hezké, dřevěné. Majitel se snaží, všechna naše přání jsou splněna. Domlouváme se rukama, nohama 😀

Je tu skvělá zahrada s posezením, grilem a uzavřené parkoviště jen pro zákazníky. Po příjezdu dostáváme klíče od brány.

Bohužel se nám tam špatně spalo. Okna do hlavní třídy, takže jakmile začala jezdit auta, i mně se špatně spalo a to jsem tvrdý spáč 😀

 

Po příjezdu jsme vyrazily do lázní. Samozřejmě nás všude pronásledovaly rekonstrukce, takže jeden bazén uzavřen. I tak jsem si to užily. Na konci září bylo ještě venku příjemně. I když padla tma. Šly jsme až po 16,00, takže vstupné 160 Kč. O víkendu se zdražuje. Až v sobotu jsme zjistily, že vzadu v areálu jsou adrenalinové skluzavky. V 17,00 je zavírají, což jsme nevěděly a nesklouzly se. Nefotila jsem, ale fotky jsou zde: Lázně Sárvár

Po koupání jsme si ogrilovaly dobroty. Výhodou bylo, že asi 100 m od nás byl Lidl, takže jsme si mohly nakoupit cokoliv. Na výlety jsme směnily penízky, ale karty berou skoro všude. Kurz ve směnárně nebyl vůbec příznivý.

 

Ráno jsme se tedy vydaly na výlet hrad Sümeg.

Keltský hrad, prý nejkrásnější v Maďarsku. Krásný teda byl a stálo to za to. 

Na hradě je spousta her, oslíci, můžete si vylisovat víno a dát si opravdu velmi výborné, cenově přijatelné kafe.

Praktická informace: na záchod až na hradě. Ušetříte 50 centů oproti parkovišti, kde stojí automat a chce po vás přesnou částku.

Po prohlídce jsme našly krásnou restauraci skoro pod hradem. Daly jsme si maďarskou polévku, já s rybou a byla vynikající.

 

A pak hurááá na koupačku do Hévizu. Přírodní termální jezero. Vstup byl trochu dražší, ale stálo to za to. Doporučuji si koupit nebo půjčit ten jejich kruh, protože nikde nedosáhnete a několik hodin plavat je opravdu vysilující.

Plavat mezi lekníny v termální vodě. Romantika…

Předposlední den už byl odpočinkový. Prošly jsme si město, daly zmrzku, utratily poslední frfně a večer se šly cachtat do lázní. Ráno už rychlý odjezd, krátká zastávka v Bratislavě a huráááá domů. Doprava byla silná a tak jsme dorazily až po 6. večer.

A zde video z cesty: