První kemping jara na Kristýně

První kemping jara na Kristýně

Plán byl jasný. V sobotu večer jdeme na oslavy sv. Patrika do Jablonce nad Nisou. Hledala jsem tedy ubytování v okolí, které by bylo vhodné i na výlety. A protože to vypadalo na hezké počasí, proč nezkusit stan?



Zaujal mě Autokemping Kristýna. http://www.autocampkristyna.cz/ V provozu sice v dubnu ještě nejsou, ale mohli jsme se ubytovat. Dokonce jsme se mohli rozhodnout jestli opravdu v dubnu využijeme stan a nebo se necháme zlákat do pohodlí penzionu. Penzion byl za velmi příznivou cenu, ale rozhodli jsme se nakonec pro stan.


  


Nelitovali jsme a dokonce si pobyt o den prodloužili. V restauraci Kristýna vaří neskutečně dobré kafe, na Německé cyklotrasy je tu kousek a bylo tu prostě krásně.

První den jsme vyrazili na kola na Olbersdorfer See. Krásné jezero na pohled, i ke koupání. Z kempu to bylo 9 km, trochu do kopce, ale nic náročného. Většina cesty byla po cyklotrase, kterou mi našly seznamácké mapy. Vyjížďku určitě doporučuji!


  


Druhý den jsme vyrazili do Liberce a na Malou Skálu, večer si dali na náměstí v Jablonci skvělý burger a zamířili na oslavy sv. Patrika, které celý výlet zapříčinily. Irské tance a hudba byly skvělé, i když se nám zpočátku nechtělo, bavili jsme se až skoro do konce. 



Třetí den jsme provětrali kola do Trojzemí, kde se setkává Česko, Polsko a Německo. Na brusle i na kolo ideální, akorát je to taková malá vyjížďka. Trasa má 3,5 km. 



Moc se nám tu líbilo, v krásné přírodě, zatím bez turistů. Rozhodli jsme se nechat si nějaké výlety po okolí i napříště, jako například zříceninu Oybin, hrad Grabštejn nebo Popovu skálu.

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Neapol – Pompeje – Sorrento – Capri – Neapol

Naše 5 denní cesta po Itálii.

Jednou za čas musím udělat něco bláznivého. Výpověď v práci mě popostrčila k činu, který mám ze všeho nejraději. K cestování…

Cíl byl nejistý, vědělo se, že se jedná o prodloužený víkend, takže přichází v úvahu tak nanejvýš Evropa. Inspirovala mě fotka cestovních kanceláří – Neapol – Capri. Kde to vlastně je?

Opravdu jsem musela googlit a zjistit, že se jedná o Itálii. S Itálií mám jen negativní zkušenosti, takže jsem to chtěla zkusit ještě jednou. A výlet byl na světě. Letenky i ubytování byly příznivé. Už nic nestálo v cestě.


 


Neapol 

Přiletěli jsme tak po 8. hodině ranní a okamžitě začali nasávat atmošku. Samozřejmě jsme nemohli najít bus do Pompejí, protože jsme hledali zastávku na druhém konci letiště. Takže rada číslo první: Bus staví hned před letištěm, akorát u druhého vchodu do letiště.

Cesta do Pompejí nás stála 10 éček, ale bylo to pohodlné a za 25 minut jsme tam byli.

Pompeje

První věc, co jsem chtěla v Itálii udělat, bylo ochutnat jejich cappuccino. Takže to byla první zastávka. Nebyla jsem překvapená, ani zklamaná. Bylo prostě dobré. 

Prohlídka Pompejí byla fajn, ale bez průvodce (toho jsem zapomněla v batůžku v depositu), trošku bez fantazie. Já jsem si to teda moc nedokázala představit. Každopádně Fórum bylo boží s vyhlídkou na Vesuv a amfiteátr stál taky za to. 


  

   


Když jsme si vše prohlídli a vymanili se z davu turistů (a že jich tam bylo), stavili jsme se na pizzu – bod přání číslo dva. Byla skvělá, rozhodně nejlepší, co jsme pak dál ochutnali. 

Ubytování jsme měli přenádherné, hostitelé byli milí a ochotní. Jen to bylo trošku dál, přes kilometr od centra Pompejí.



Když jsme se ubytovali, vyrazili jsme tam ještě jednou, za nákupy. Měli jsme hlad a chtěli si splnit bod přání číslo 3 – zmrzlina.

  Domácí zmrzliny byly na každém rohu. S domácími kornouty, byly prostě božské!

2. den

V Pompejích jsme se vzbudili do krásného rána. Výhled, na osvětlené hory sluníčkem, byl skvělý.

Dostali jsme typickou sladkou italskou snídani, která byla vynikající.


  


Poté nás hostitelé odvezli na nádraží. Díky bohu za to, protože my bychom šli na úplně jiné nádraží 😀 Naše cesta vedla do Sorrenta.

Přijel super punkerskej vlak, který stojí jen 2 eura. Samozřejmě s námi cestovalo spoustu turistů i místních. Na konci nastoupili hudebníci s hitem Despacito a snažili se vybrat nějaké drobné. K mému překvapení nedostali vůbec nic. 


  


Sorrento

Po výstupu nás ihned nalákala gelatarie David. Další super zmrzka, tady se prostě nedalo sáhnout vedle. Citrónová zmrzlina mi samozřejmě pokapala mikču, takže už jsem druhý den byla za čuně. Sorrento je krásné, kaskádovité, není tu sice moc co dělat, ale na jeden den, úplně luxusní. Navíc nákupní uličky nenechaly mou peněženku v klidu. Jejich krásné kožené kabelky a mandalové úplety, no nekup to!


  

    


Bod přání číslo 4 – koupel v moři – proběhla. Narazili jsme na krásnou pláž, bylo sluníčko a já šla do plavek. A hned potom do vody 😀 V plavkách jsem jediná nebyla, ale ve vodě ano. Prvotní šok ze studené vody byl drsný, ale za chvilku jsem si už zvykla a vydržela bych tam celý den. 


 

 


Naše cesta pokračovala do přístavu, odkud nám odjížděl trajekt na Capri. Úžasná cesta z útesu dolů a výhled z přístavu na Sorrento. Samozřejmě padla další zmrzlina. 


  


Když přijel trajekt, tak nás tam nepustili, protože jsme neměli vyměněné lístky. Zaběhli jsme tedy vyměnit lístky a zamávali odjíždějícímu trajektu. Nebyl to náš trajekt…



Náš trajekt stál zaparkovaný pod cedulí Ischia celou tu dobu, co jsme tam čekali. Naštěstí jsem 5 minut před plánovaným odjezdem zaslechla Cááááprííí a tak jsme se na Capri dostali.


  


Bylo krásně, teplo a na horní palubě to byl zážitek. Sledovat vzdalující se Sorrento a přibližující Capri, bylo též skvělé.

Po vylodění jsme se vydali hledat ubytování, někde ztracené na tomto romantickém ostrově Capri.



Capri

Všechno tu je do kopce, uličky jsou malé a auta jezdí nebezpečně blízko. Dá se na to zvyknout. 


  

  


Ubytování bylo super. Usazené do romantické zahrady. 5 minut od pláže a asi kilometr od přístavu. 

Když jsme vešli, hostitelé nás přivítali, ubytovali a okamžitě nám dávali mapu, jízdní řády, rady a nápady na výlety. 

Rozhodli jsme se večeřet v přístavu. Překvapilo nás, jak rychle sklízejí a zavírají vše po 7. večer. Nechali nás dojíst, přinesli na ochutnávku panáka limoncella a doporučili k pokračování centrum. 



My pokračovali kouknout na pláž a do postele…



3. den

Dali jsme v centru Capri kávu a vydali jsme se na Anacapri. Malým skladným busem. Dali jsme si oběd a snažili se nezmrznout. Foukalo a byla dost zima. 



Neměli jsme štěstí, vyhlídka na Anacapri nám zůstala utajena. Byla zima a centrum Anacapri se zdálo jako město duchů. V sezóně to musí být krásné.


   


Vrátili jsme se na Capri, do ubytování úplně vyřízení zdejšíma podmínkama.

Na večer jsme se vydali do doporučené restaurace do centra a prošli si celé centrum za tmy. Nádhera, ale docela nám bylo líto těch krásných opuštěných hotelů, který čekali na zákazníky. 



4. den

Opouštíme Capri, dáváme si ještě zmrzku a rande s racky.



Neapol

Musím říct, že Neapol mě velmi překvapila. Nepříjemně.

Všude spousta lidí, špíny, chaosu a zmatku. Do ubytování blízko letiště jsme to měli 7 km. Naštěstí nás svezl kousek autobus. Zažili jsme pravou Neapol. Prošli jsme jejich uličky, koupili si lístek v trafice, kde neumí anglicky. Ubytovali se v příjemném komplexu Fiorentina a vydali se zpět do centra na véču. 

Překvapivě jel bus, k našemu hrůznému zjištění to byl asi poslední bus, který ten den jel. Zpátky jsme se museli vydat pěšky. Po hodině čekání na zastávce, jsme to vzdali. 

Po cestě jsem alespoň ochutnala místní víno. Lépe se mi spalo.

5.den

Taxík překvapivě přijel včas. Moc jsem tomu po předešlé zkušenosti nevěřila, zvlášť ve 4 ráno. Měli jsme štěstí, můžeme letět domů.



Noooo a to je prostě Itálie 😀

 

 

 

Poloostrov Howth

Poloostrov Howth

Rybářská osada Howth, která na vás dýchne svým klidem. Prý je tu dost nepříznivé počasí. Fouká tu, přeci to je poloostrov. My jsme naštěstí chytili slunečno, jen trochu větrno a malinko i sprchlo. Takové příjemnější Irské počasí 🙂

 

 

 

 

 

Vyráželi jsme z Dublinu vlakem. Cesta trvala okolo 30 minut. Cesta byla krásná a na konci čekalo moře.

Ostrov se dá obejít kolem dokola. Je to zhruba 10 km a je to nenáročný terén. Když si tedy neslezete na pláž, to mě pak docela bolely nohy 😀

 

 

Trošku jsme debatili o životě a stihli i západ slunka 🙂 Akorát jsme se vraceli už za tmy a já dosti hladová, páč jsem si zapomněla zabalit do batůžku svačinu 😀

 

 

Městečko nabízí spoustu možností, jak se najíst i pobavit. Je tu zábava, rybárna, kavárna, restaurace. A místo na krásné procházky.

Prý jsou tu 4 různě náročné trasy, my jsme nějak nekoukali a šli rovnou za nosem. Nejdříve po neoznačené stezce a když jsme došli k nějakému soukromému stavení, vydali jsme se po červené.

Dá se využít i procházky po molu i dojet na 15 minut vzdálený ostrov Ireland’s Eye. Nabízí se tu písečné pláže, výhled na Dublin Bay, pozorování ptáků. Lze vidět i Martello Tower a dokonce si můžete vyzkoušet rybaření. Bohužel toto jsme my nestihli. Tak třeba příště 🙂

 

 

Lázeňské Maďarsko

Lázeňské Maďarsko

Osud tomu tak chtěl a já jsem se přidala na cestu do Maďarska. 

Původně jsme měly vyrazit do jiného města, tak třeba příště 🙂 Bohužel lidský faktor není neomylný a my jsme se vydaly do Sárváru. 

Vyrážíme ráno, chytáme kolonu a já si píšu pár poznámek:

Vyjet za hranice ČR byl nápad vskutku úžasný.

Večer jsem byla unavená, nezabalila jsem si, takže ráno bylo zajímavé. Moje optimistická vize, že si ráno krásně a v pohodě zabalím, se bohužel nenaplnila. Vstávala jsem sice v půl 4 ráno, ale v 5 už jsem byla zase tuhá. A na docela dlouhou dobu. Tak do půl 8. V 8 odjezd. Huráááá

Stojíme na dálnici D1 v koloně. Zapomněla jsem si svačinu. Úsměv se mi stále drží na tváři a těším se na cachtání. Káč, káč…

Ve 4 odpoledne jsme se konečně dostaly do Sárváru. Ubytování máme v Eman Apartmanok. 

Ubytování je milé, máme vlastní kuchyň, koupelnu. Vše je hezké, dřevěné. Majitel se snaží, všechna naše přání jsou splněna. Domlouváme se rukama, nohama 😀

Je tu skvělá zahrada s posezením, grilem a uzavřené parkoviště jen pro zákazníky. Po příjezdu dostáváme klíče od brány.

Bohužel se nám tam špatně spalo. Okna do hlavní třídy, takže jakmile začala jezdit auta, i mně se špatně spalo a to jsem tvrdý spáč 😀

 

Po příjezdu jsme vyrazily do lázní. Samozřejmě nás všude pronásledovaly rekonstrukce, takže jeden bazén uzavřen. I tak jsem si to užily. Na konci září bylo ještě venku příjemně. I když padla tma. Šly jsme až po 16,00, takže vstupné 160 Kč. O víkendu se zdražuje. Až v sobotu jsme zjistily, že vzadu v areálu jsou adrenalinové skluzavky. V 17,00 je zavírají, což jsme nevěděly a nesklouzly se. Nefotila jsem, ale fotky jsou zde: Lázně Sárvár

Po koupání jsme si ogrilovaly dobroty. Výhodou bylo, že asi 100 m od nás byl Lidl, takže jsme si mohly nakoupit cokoliv. Na výlety jsme směnily penízky, ale karty berou skoro všude. Kurz ve směnárně nebyl vůbec příznivý.

 

Ráno jsme se tedy vydaly na výlet hrad Sümeg.

Keltský hrad, prý nejkrásnější v Maďarsku. Krásný teda byl a stálo to za to. 

Na hradě je spousta her, oslíci, můžete si vylisovat víno a dát si opravdu velmi výborné, cenově přijatelné kafe.

Praktická informace: na záchod až na hradě. Ušetříte 50 centů oproti parkovišti, kde stojí automat a chce po vás přesnou částku.

Po prohlídce jsme našly krásnou restauraci skoro pod hradem. Daly jsme si maďarskou polévku, já s rybou a byla vynikající.

 

A pak hurááá na koupačku do Hévizu. Přírodní termální jezero. Vstup byl trochu dražší, ale stálo to za to. Doporučuji si koupit nebo půjčit ten jejich kruh, protože nikde nedosáhnete a několik hodin plavat je opravdu vysilující.

Plavat mezi lekníny v termální vodě. Romantika…

Předposlední den už byl odpočinkový. Prošly jsme si město, daly zmrzku, utratily poslední frfně a večer se šly cachtat do lázní. Ráno už rychlý odjezd, krátká zastávka v Bratislavě a huráááá domů. Doprava byla silná a tak jsme dorazily až po 6. večer.

A zde video z cesty:

 

 

 

Cesta za kávou pod horu Říp

Cesta za kávou pod horu Říp

Shodou okolností nám přišla ve čtvrtek sms, ať dorazíme na skvělou kávu na Říp, kde se konala pouť. Nápad to byl skvělý a i když nám nepřálo moc počasí, dost jsme si to užily. Spojení kávy a výletu byl skvělý nápad.

Jely jsme tedy vláčkem a přes počáteční potíže (zpoždění vlaku), jsme nakonec odjely 😀

Odjížděly jsme z Prahy, na nádraží mě přivítal milý pan průvodčí, kterému jsem sdělovala počáteční potíže. Bohužel mi bylo řečeno, že rychlík na osobák nečeká. Jet někam vlakem je tedy opravdový zážitek. Do poslední minuty nevíte, jestli váš výlet neskončí už na Masarykově nádraží! 😀

Přestup v Roudnici nad Labem, byl taky zážitek. Nádraží tady vypadá jako by se tam zastavil čas. Jo a hlavně tam nechoďte na záchod. 😀 Příště už jen počůrat a nebo ve vlaku. Ve vlaku je tedy záchod super, takže příště jedině tam.

P_20170422_114743_1

Po přestupu v Roudnici, jsme se už motali kolem Řípu a po výstupu ve Straškově nám bylo sděleno, že za chvilku pro nás přijedou a dovezou nás do cílové stanice Ctiněves, která už je jen 2,5 km vzdálená od Řípu. Příště bych spíš zvolila pěší trasu z Roudnice, je to jen 6,5 km a v tomto kraji je prostě krásně.

received_10209047934024687_1

Jinak Straškov, je opravdu straškov a jezdí tady nějaký historický vláček.

straskov P1010682

Po cestě jsme si zpívaly Nohavicu, protože fučelo a byla dost zima. Opravdu už chyběl jen ten sníh.

Jak v dálce vidím zasněžený Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašný cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkách válet.

J. Nohavica – Ladovská zima

received_10209047937504774_1_1          received_10209047937584776_1

Zahřály jsme se super kávičkou. Dala jsem si na odjezd moc výborné pivo a k tomu všemu nám zahrála luxusní kapela THE BEATLES REVIVAL z Kladna. Bylo mi jich teda trochu líto, protože byla dost zima a i tomu odpovídala účast v publiku.

received_10209047935664728_1

 

Takže výlet super a snad se příště dostaneme i nahoru (na horu Říp) a navštívíme muzeum. 🙂

P_20170422_130250_1    P_20170422_195526_1

 

 

 

Bali 2011

Bali 2011

Pokládat mi otázku, jestli bych chtěla letět na Bali, bylo asi zbytečné. 😀 Možná se vám to zdá skvělé, bylo i pár lidí, kteří by si to se mnou vyměnili. Jenže každá mince má dvě strany. Jako chudý student jsem musela opravdu zapracovat. Na 17 dní zážitku jsem musela minimálně 2 roky pracovat a šetřit. Občas jsem to nezvládala. Ale je fakt, že nelituji.

Makala jsem jak šroub, abych našetřila alespoň nějaké peníze, zbytek peněz jsem si musela půjčit, ale tuto událost jsem si nemohla nechat ujít. A také jsem tam oslavila své 18. narozeniny. Co víc si přát?

DSCF1607DSCF1609

 

 

 

 

 

 

 

 

Byl to můj první let. Let s jedním přestupem. Cesta trvala okolo 24 hodin. Už jen toto byl skvělý zážitek!

Jako 17-ti leté mládě jsem pomalu ani nevěděla kde Bali leží. Nedokázala jsem si představit tropy, ani zdejší život. Jedno je jisté. Bali – ostrov bohů, vám nedá nic zadarmo.

Po hladovění a nekomfortu v letadle jsme konečně dorazili na místo. Při výstupu jsem byla trochu zděšená. Nyní to už naštěstí takhle nefunguje, ale v roce 2011 bylo ještě staré a malé letiště. Procházeli jsme jak ovečky za sklem a míjeli balijce v uniformách se zbraněmi. Po zaplacení víz, které se už teď na 30 dní neplatí, jsme prošli přes úředníky, kteří seděli ve výšce a zvláštně koukali. Nakonec mi nechtěli dát ani kufr. Noo nebylo to vůbec příjemné.

O to příjemnější byl výstup z letiště do pořádného tropického vzduchu a balijského chaosu. Na první noc jsme měli hotel a domluvený odvoz. Jinak na letišti o odvoz není nouze, balijci se předhání, kdo vás odveze, smlouvají, no prostě Bali. 😀

Zde odkaz na 1.ubytování hned u letiště. http://www.theradianthotel.com/

DSCF1643   DSCF1675

 

Hotel byl moc fajn, přiletěli jsme v noci a první co jsme udělali, byla zkouška bazénu. Bylo to neskutečně příjemné. Ven z areálu se moc jít nedalo. Ono se obecně na Bali nedá moc chodit pěšky, ale i to jsem zkusila o pár let později. 😀

Druhý den jsme měli štěstí, do druhé vily jsme dorazili relativně včas. Druhá skupina takové štěstí neměla. Doprava je tady trošku divoká. 😀

Druhá vilka http://www.villatheshore.com/

 

DSCF1696