Inspirace od Toltéků

Inspirace od Toltéků

Před lety jsem se v Peru vypravil s donem Miguelem na výlet ke zříceninám inckých staveb v Machu Picchu. Jednoho dne se mě zeptal: „Proč jsem tady?“

Zamyslel jsem se na tím a odpověděl: Abyste nás učil.“

„Kdepak,“ opáčil. „Chybná odpověď.“

Zauvažoval jsem o tom ještě usilovněji a řekl jsem: „Abyste změnil svět.“

„Kdepak,“ odvětil. „Chybná odpověď.“

Toho dne byl zrovna v obzvlášť nedůtklivé náladě, a ač mě napadlo pár chytrých odpovědí, část mé bytosti věděla, že se stále ubírám špatným směrem.

„Dobrá,“ řekl jsem. „Tak mi to tedy povězte. Proč jste tady?“

„Kvůli rozkoši,“ odpověděl

Trvalo mi dlouho, než mi došlo, co tím myslel. Zpočátku jsem se domníval, že jde o fyzický požitek, jako když si člověk dopřeje masáž nebo si lehne do horké lázně a usrkává víno.

Začal jsem chápat, že se don Miguel úmyslně chová určitým způsobem, aby tím v sobě vyvolal nějaké emoce – aby mu to připadalo příjemné. Velice rád si hrál, smál se a bavil. Bez ohledu na to, jaká výměna názorů mezi námi proběhla, jsem měl vždycky pocit, že ke mně přistupuje s nepodmíněnou vlídností, úctou a láskou. A tak jsem se pokusil o totéž. Emoce, které se pojí s tím, že se člověk chová sám k sobě a k ostatním s úctou, vlídností a soucitem, neobyčejně těší. Naučit se „zastavit svět“, vypnout mysl a plout vteřinu za vteřinou na vlně pocitů, aniž svoje vjemy popisuji slovy, to byla rozkoš. Spojit se s přírodou, vdechovat ji z plných plic a nechat se jí prostoupit, to bylo blaho. Naučil jsem se, že když propojím vlastní vůli s kreativní silou čirého bytí a vzdám se potřeby mít všechno přesně pod kontrolou, činí mi to ohromné potěšení.

Když neumíte někomu odpustit urážku, jde čistě o to, že dotyčného využíváte, abyste mohli sami sebe trýznit. Pokud máte pravdu a rozčilujete se, jen si tím ubližujete. Takže nejnaléhavější důvod, proč byste se měli vzdát potřeby mít pravdu, je rozkoš. Uděláte-li si čas a všimnete si, jak se cítíte, když něco děláte, aniž své vjemy popisujete slovy, patrně zjistíte, že vám vaše emoce poskytují neocenitelné rady, které vycházejí z vašich vlastních pocitů.

  • Ray Dodd (předmluvu napsal Don Miguel Ruiz ml.) – Toltécké tajemství štěstí

 

Deník prázdninového povaleče

Deník prázdninového povaleče

Prázdniny se pomalu blíží ke konci. Á už jen 12 dní. K té příležitosti jsem se rozhodla sepsat takový obyčejný prázdninový den.

5:05 – Otevřu jedno oko, poté druhé. Kouknu na hodiny a zhrozím se jak málo je hodin. Obě oči zavírám s tím, že bych potom byla celý den nevyspalá. Ale určitě půjdu dnes běhat.

8:36 – Jsem svěží. Otevírám facebook a čtu co mě ten den čeká. Jako nějaký astrohoroskop a tak. 

9:00 – Dozvěděla jsem se jen, že nějaká planeta bude blízko měsíce. Což znamená, že ráno ještě bude dobré, ale odpoledne čekejte nějaké problémy. A sakra…

9:01 – Konečně se hrabu z postele. Dávám takové to běžné ranní kolečko. Vyčistit chrup, uvařit čaj, splašit nějakou snídani. 

9:56 – Přemýšlím, jestli se má cenu převlékat z pyžama.

10:10 – Nakonec jsem se převlékla, nebudu přeci chodit v pyžamu. Po snídani přeci nemůžu jít běhat.

10:11 – Venku je nádherně. Vezmu mrkvový olej, abych se trochu namazala a ochránila před tím pařícím sluníčkem, i když to vlastně nepotřebuju.

10:29 – Vypadám jak přerostlá mrkev. Naštěstí jen barvou. I když ta celulitida? Néééé

10:30 – Jdu si číst a zapsat nějaký chytrý kecy. U toho se nádherně smažím na sluníčku a popíjím čaj. Nádhera.

12:30 – Už mě z toho celodopoledního válení všechno bolí. Jsem hladová, je čas na oběd. Běhaní musí počkat. V tomhle horku a hladová nemůžu sportovat. 

12:31 – Hledám něco k jídlu.

12:32 – Stále hledám něco k jídlu.

12:33 – Dám si jogurt, to je přeci fajn oběd. Ne? Tak ještě přidám chia semínka. Fuuuu to je výživný jak prase. Chro chro

13:30 – Nějak jsem se zasekla u Facebooku. A to jsem se dnes nepodívala na Instagram.

13:31 – Projíždím Instagram a říkám si, že bych měla něco namalovat. Ukládám si spousty nápadů.

14:00 – Chytám poslední sluníčko na zahradě. Poté půjdu určitě běhat.

15:30 – Nějak jsem u toho chytání sluníčka usnula. Mám hlad. Musím na nákup. 

15:32 – Dávám si banán, nemůžu jít do obchodu hladová.

16:00 – Odjezd a nákup. Vyberu si něco dietního. Určitě.

16:02 – Zmrzlina? 

17:00 – Konečně obědvám. Když si k tomu jídlu utrhnu rajče a salát, bude to ultra zdravé. To je jedno, že obědvám hermelín s paštikou a ztraceným vejcem.

17:30 – Po obědě určitě běhat nebudu. Jdu dočíst tu knihu.

20:30 – Na běhání je pozdě. Zvolím odpočinek před spaním. 

23:00 – Samozřejmě jsem usnula v obýváku na gauči. Vstávám a přesouvám se do postele. Dobrou noc a zítra se jde běhat!

 

PS: Po napsání toho příspěvku, jsem ráno vyběhla a odpoledne ještě zašla do lesa malovat. Uff pro dnešek splněno 😀

 

 

 

Pro Denču: Něco končí, něco začíná

Pro Denču: Něco končí, něco začíná

Když jsem tě poznala, byla jsi takové pískle (to my všichni :D) se lví hřívou. Byla jsi všude a zároveň nikde. Tvoje nezkrotná energie byla cítit velmi daleko. Pořád jsi mě škádlila a rejpala do mě.

 

 

Těžko by někdo předpokládal, že se z nás stanou přátelé, spolubydlící, nepřátelé a zase přátelé. A po všech věcech, neshodách a hádkách, se naše přátelství obrousilo, jako diamant. Naše schopnost odpustit jedna druhé, to dokonale vyšperkovala.

 

  

 

Dnes už to není jen přátelství… je to něco mnohem víc, co nám nikdo nevezme. Vždy tu pro tebe budu, ať se stane cokoliv.

               

 

Jako by to bylo včera, když si navrhla, že by si chtěla dělat au-pair. V tu chvíli jsem ale netušila, že o pár měsíců déle, se s tebou budu loučit na letišti.

 

Velmi ti to přeji. Leť, buď volná jako pták. Buď svobodná a vládní lví silou, která ti je vlastní. Zažij to, čeho my se nejvíce bojíme. Svobody….

 

Možná to nebude jednoduché, ale právě bolest v nás utváří ty nejsilnější okamžiky a ty nejlepší zkušenosti!

 

Hodně štěstí a šťastnou cestu. Máme tě rádi.

 

Svět potřebuje hlavně příklady lidí schopných prožívat vlastní sny a bojovat za své ideje.

 

     

no images were found

Cesta za kávou pod horu Říp

Cesta za kávou pod horu Říp

Shodou okolností nám přišla ve čtvrtek sms, ať dorazíme na skvělou kávu na Říp, kde se konala pouť. Nápad to byl skvělý a i když nám nepřálo moc počasí, dost jsme si to užily. Spojení kávy a výletu byl skvělý nápad.

Jely jsme tedy vláčkem a přes počáteční potíže (zpoždění vlaku), jsme nakonec odjely 😀

Odjížděly jsme z Prahy, na nádraží mě přivítal milý pan průvodčí, kterému jsem sdělovala počáteční potíže. Bohužel mi bylo řečeno, že rychlík na osobák nečeká. Jet někam vlakem je tedy opravdový zážitek. Do poslední minuty nevíte, jestli váš výlet neskončí už na Masarykově nádraží! 😀

Přestup v Roudnici nad Labem, byl taky zážitek. Nádraží tady vypadá jako by se tam zastavil čas. Jo a hlavně tam nechoďte na záchod. 😀 Příště už jen počůrat a nebo ve vlaku. Ve vlaku je tedy záchod super, takže příště jedině tam.

P_20170422_114743_1

Po přestupu v Roudnici, jsme se už motali kolem Řípu a po výstupu ve Straškově nám bylo sděleno, že za chvilku pro nás přijedou a dovezou nás do cílové stanice Ctiněves, která už je jen 2,5 km vzdálená od Řípu. Příště bych spíš zvolila pěší trasu z Roudnice, je to jen 6,5 km a v tomto kraji je prostě krásně.

received_10209047934024687_1

Jinak Straškov, je opravdu straškov a jezdí tady nějaký historický vláček.

straskov P1010682

Po cestě jsme si zpívaly Nohavicu, protože fučelo a byla dost zima. Opravdu už chyběl jen ten sníh.

Jak v dálce vidím zasněžený Říp
řikám si: Praotče Čechu tys byl ale strašný cyp
Kdyby si popošel ještě o pár kilometrů dále
tak jsem se teďka mohl kdesi v teple v plavkách válet.

J. Nohavica – Ladovská zima

received_10209047937504774_1_1          received_10209047937584776_1

Zahřály jsme se super kávičkou. Dala jsem si na odjezd moc výborné pivo a k tomu všemu nám zahrála luxusní kapela THE BEATLES REVIVAL z Kladna. Bylo mi jich teda trochu líto, protože byla dost zima a i tomu odpovídala účast v publiku.

received_10209047935664728_1

 

Takže výlet super a snad se příště dostaneme i nahoru (na horu Říp) a navštívíme muzeum. 🙂

P_20170422_130250_1    P_20170422_195526_1

 

 

 

Klíč – odhalte tajemství zákonu přitažlivosti

Klíč – odhalte tajemství zákonu přitažlivosti

Kniha od Joa Vitale. Joe mi přišel jako skvělý motivátor. Po přečtení Světa bez hranic, jsem běžela do knihovny a půjčila si další jeho knihu – Klíč. Určitě doporučuji si nejdříve přečíst tuto knihu a navázat Světem bez hranic.  Když jsem si přečetla Svět bez hranic, změnil se mi život. Začala jsem být šťastnější a zase začala věřit v sílu, kterou mám. Klíč má podobný nádech…

Tato kniha navazuje i na film Tajemství. Poprvé, když jsem viděla Tajemství, jsem měla skvělý pocit. Asi by to chtělo sledovat častěji, aby motivace po čase neodcházela :D. Při příletu na Bali, jsem se okamžitě znovu setkala s Tajemstvím. Místní ho dokonce využívají, ale o tom už je jiný příběh. Prostě je stále s námi i na druhém konci světa.

Oni jsou s námi i naše problémy. Pořád se vracejí. Ach ta přitažlivost 😀 Odjedete přes půl světa a stejně se setkáte se sebou samým. Ale máme tu Klíč.

„Otočme klíčem a udělejme první krok ke svobodě a splnění všech přání“

„Podstatou této knihy je fakt, že vždycky existuje východisko“

V této knize se setkáme se základem ho´ponopono. Zmínka padne i o metodě EFT. Joe mluví o své nemoci:

„V duchu jsem si opakoval Mám tě rád. Spousta lidí potvrdila, že rakovina nebo jiné vážné onemocnění, je probudily a posílily. Přemýšlel jsem jestli oteklé uzliny pro mě opravdu znamenají dar“

Očistná metoda odpuštění – Odpusť mi prosím.

Člověk, ke kterému cítíme nenávist nebo jakoukoliv negativní emoci, tuto skutečnost neví. Jen a jen vy nad tím přemýšlíte, mrzí vás to, cítíte bolest či vztek. Druhý člověk o tom vůbec neví a svoje lotroviny dělá dál. Co z toho plyne? Pokud odpustíme, oprostíme se od nenávisti, negativních pocitů a emocí a uleví se nám. Nakonec to vezmeme jako cennou lekci a začnou se nám dít pozitivní změny.

„Nejúčinnější forma odpuštění je ta, když odpustíte sami sobě. Se svými nechtěnými pocity, se můžeme vypořádat právě teď“

Opravdu doporučuji přečíst a objevit Klíč :).

O autorovi:

Je jedna z hvězd filmu Tajemství, autorem mnoha úspěšných knih. Joe kdysi neměl střechu nad hlavou a žil v chudobě. Uvědomil si však, že je jen v jeho rukou vše změnit. Tvrdě pracoval na svém duchovním růstu a tím dokázal změnit svůj život. Stal se úspěšným spisovatelem, řečníkem a respektovaným obchodníkem. Díky kombinaci spirituality a instinktu obchodníka si vysloužil přezdívku Buddha internetu. Pomáhá lidem stát se milionáři.

(anglicky The Key: The Missing Secret for Attracting Anything You Want by Joe Vitale, 2009)