Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Začátek roku s miminem v Horním Rakousku a Vimperku

Oslavit Silvestr v Rakousku se zdál jako dobrý nápad. Našli jsme i skvělé ubytování s výhledem. Zabalili jsme auto, plíny, bundy, overaly, mimino, lyže, snowboard a rychle jsme ještě koupili sáňky s ohrádkou, protože v Rakousku jsou super sáňkařské dráhy.

Sáňkářské dráhy tam sice jsou, ale musí být sníh, že jo.

Vyrazili jsme, docela i v pohodě jsme dojeli do Rakouska. Cesta byla krátká a příjemná. Alpy to nebyly, ale rozhodla cena a vzdálenost. Amča usnula na 10 minut po obědě v Českých Budějovicích. No normálně spí přes den hodinu až dvě.

 

Attersee – Salzburg

Ihned druhý den ráno jsme vyrazili do Slazburgu. Cesta trvala dvě hodiny a mimino teda rozhodně nechtělo spát. Zastavili jsme u Attersee, což je nádherné ledovcové jezero. Tam Amča už usnula, díky bohu, ale ne na dlouho. Jen jsme vyjeli, šup, už byla zase vzhůru.

Nějak jsme tam dojeli, zaparkovali. Kočárek jsme ani nevyndali a šli jsme směr centrum. Amču si vzal táta, což byl po té hrozné noci a cestě docela relax. Dali jsme si výbornou kávu a vyjeli na hrad. Amča usnula, huráááá. Zvládli jsme prohlídku hradu i cestu dolů z hradu, což byl dost namáhavý úkol. Klouzalo to jako blázen, a to nebyl sníh.

Po dozvučení zvonů jsme se vydali zpět směrem k našemu přechodnému domovu. Amča ve tmě, vyspinkaná a v autosedačce byla velmi nesvá. Stavěli jsme snad na každé benzinové pumpě. Po hodině konečně usnula. 

Oslava Silvestra mohla začít, dala jsem si dva chlebíčky, koukla na pár raket z okna, napila jsem se přípitku a šla jsem si lehnout. Spánek je přeci důležitý!

 

Vyhlídka – zříceniny

Na Nový rok jsme vylezli na vyhlídku na zatáčku Dunaje Schlögener Blick. Je to přírodní div Horního Rakouska. Výhled byl opravdu krásný. Jen ta cesta do kopce s miminem byla dost náročná. Naštěstí nesl zase tatínek 😀 

Po cestě domů jsme ještě navštivili zámek Marsbach, který je bohužel v soukromém vlastnictví. Má krásné prvky pevnosti, ale bohužel jsme zůstali stát před branami. 

Další a poslední zastávka byla zřícenina hradu Falkenstein. Najít cestu nebylo vůbec snadné. Naštěstí nám pomohly Mapy.cz, Google byl velmi zmatený. V Rakousku není moc ukazatelů, takže jsme ze začátku nevěděli, jestli jdeme vůbec správně. Šli jsme přes louku, strmým lesem, kde jsem nesla Amču já. Došli jsme zrovna když se začalo stmívat. Vybil se mi telefon a baterku jsme neměli. Amatéři…. Zřícenina je v rekonstrukci, takže jsme se tam stejně nedostali, ale zážitek to byl hezký. Nakonec Amča spala, takže jsme hodinu stáli na parkovišti a čekali, až vstane.

 

Linz

Další nápad na výlet bylo město Linz. Nějak nás nenadchl, čekali jsme trochu víc. Našli jsme naštěstí mini herničku v nákupáku, tak si Amča trochu pohrála. Potom spala asi dvě hodiny před hřbitovem v nosítku. Zase jsme čekali až vstane, protože přesun do autosedačky ji vždycky vzbudí.

 

Jedeme blíž k domovu – Vimperk

Ubytovali jsme se ve Vimperku po cestě domů. Prošli jsme si Vimperk, což byla super procházka, kterou jsme vzali kolem zámku až do zámecké cukrárny. 

 

Boubínský prales

Tak ten už asi nikdy nenavštívíme. Parkování za 100 Kč, lidí jak na Václaváku a přitom je to les. Les, který ještě vede asi 6 km do hrozného kopce. V zimě je rozhledna asi přístupná, ale žádného odvážlivce jsme neviděli tam jít. 

My si dali procházku k jezeru a poprvé jsem nahodila Amču na záda. Božíííí. Usnula, takže jsme si zašli a obešli jsme to až k parkovišti. Naštěstí to Amča dala až k autu. My teda padli vysílením, po skoro devíti kilometrech v houpavém terénu. Amča samozřejmě vyspinkaná do růžova. 

 

 

Oběd a hernička na Dobříši

Už jsme skoro doma! Amču jsme za odměnu vzali do herničky na Dobříši. Je opravdu moc pěkná, ale nesmí tam být moc dětí. My jsme měli štěstí a byli tam skoro sami!

www.kavarnapuntik.cz

 

Amče v tu dobu bylo 11 měsíců. Naštěstí cestou do ČR už v autě spala, takže jsme si to nakonec docela užili. 

Nočky do ručky pro stravování dětí formou blw (od 7 měsíce)

Nočky do ručky pro stravování dětí formou blw (od 7 měsíce)

Amálka se stravuje s námi, mění naše stravování a mě uvádí do kuchyně k přípravě experimentů. Dnes to jsou polentovo – bramborové nočky plněné banánem.

Potřebujeme:

220 g uvařených brambor

cca 100g polenty

žloutek (pro větší děti i bílek)

1 banán

Na nočky budeme potřebovat brambory nastrouhané na jemno, které smícháme s instantní polentou a žloutkem. Množství polenty je přibližné, protože těsto musí být nelepivé, ale nesmí se rozpadat. Pokud se těsto lepí přidáme více polenty, pokud se drolí, navlhčíme trochou vody. 

Těsto uhněteme a v dlani si vyválíme malé nočky, do kterých uděláme koncem vařečky díru. Do díry nacpeme malinký kousíček banánu a noček uzavřeme. Poté ještě doladíme tvar v dalni. Nočky by měly být velké jako náš palec, aby ho dítě mohlo pohodlně uchopit.

Vložíme do vroucí vody s kapkou oleje. Nočky se velmi rychle uvaří, jakmile začnou vyplavávat, vyndáváme. Trvá to pár minut. 

Naší sedmiměsíční Amče to moc chutnalo i bez cukru. Pro větší děti a dospěláky, doporučuji osladit, například polít javorovým sirupem nebo už do základu přidat cukr.

Příště ještě zkusím přidat přímo do těsta trochu banánu a dám vědět 🙂 

Bosobotky – jiné botky už neobuji

Bosobotky – jiné botky už neobuji

Byly doby, kdy jsem se řídila hlavně penězi při výběru bot. Takový vzorec, že drahé boty jsou zbytečnost a nejsou na to peníze. 

Byly doby, kdy jsem se řídila klasickou módou a nosila levné boty na podpatku, které mi svíraly nohu a pekelně tlačily.

Byly doby, kdy jsem konečně přestala trápit své nohy a nosila pohodlnější obuv. Je fakt, že v té době jsem ještě nevěděla nic o pohodlnosti bot. 

Už od malička mám zdeformované prsteníčky na noze a vlastně jsem dlouhou dobu nevěděla proč. Až později mi došlo, že věta „Ta bota se roztáhne!“ způsobuje deformaci všeho, co je jinak, než tvar boty. Ona se většinou zdeformuje noha, než by se bota roztáhla. 

Nejraději nosím žabky, v létě je tahám všude i do dost extrémních podmínek. Jenže pro nohu to není zdravé, kvůli neustálé tenzi palce. Občas i potřebuji v našich podmínkách teplejší obuv, protože mám věčně zmrzlé nohy. Na kolo je pohodlnější uzavřená obuv. 

No a stalo se to, že se mi začala líbit široká obuv. Na pohled. Nikdy by mě nenapadlo, že je to pohodlnější, zdravější a přirozenější. Jenže kde takovou obuv koupit? Tak jsem pátrala a objevila kouzlo barefoot obuvi. Našla si obchody a e-shopy. Přečetla mnoho článků. A věděla jsem, že to je přesně to, co potřebuji. Postupem času už jen málokdy na nohu vezmu něco jiného než širokou obuv.

A tak se stalo, že jsem začala nosit barefoot obuv. Můj zdeformovaný prst se už asi nikdy nevrátí, ale alespoň to teď můžu trochu napravit.

Cítím každý kamínek a zemi pod sebou. Děkuji za volnost pohybu!

A jaká je má momentální sbírka? 

Když nastane ten pravý čas, přijde to

Když nastane ten pravý čas, přijde to

Osobnímu rozvoji se věnuji již 6 let. Opravdový zájem přišel ve velmi těžké chvíli, což byl rozpad dlouholetého vztahu. Cesta končila, kůň umíral a bylo na čase jít jinou cestou…. pěšky.

Od té doby se stalo mnoho změn a situací. Naučila jsem se také spoustu věcí. Hlavní věc byla, naučit se nechat věci plynout.

Netlač řeku, teče sama

Hlavně si to nepleťte s nic neděláním, takhle to vůbec totiž nefunguje. Štěstí občas musíš jít naproti, zajímat se o to, co mě baví a co bych chtěla dělat. A tak se stalo, že velmi nečekaně na mě vykoukl inzerát na asistentku na letacek.cz.

Ozubená kola do sebe zapadly a já můžu pomáhat s projektem, co mě baví.

Letacek.cz je přehledný katalog akcí v ČR, účastní se festivalů osobního rozvoje a dříve i pořádal své vlastní akce v divadle Kampa. Pro mě je letacek.cz sám o sobě nástrojem osobního rozvoje. Děkuji, že můžu patřit do jeho týmu.

Když chceš boha rozesmát…

Když chceš boha rozesmát…

Ano, když chceš boha rozesmát, řekni mu svoje plány. Vše vypadalo vcelku rozumně. Dokonce jsem nechala ohromný prostor pro nové šance. To jsem vůbec netušila, že to vše dopadne úplně jinak.

A co se dělo, když se vlastně nic nedělo? Během toho půl roku, se událo dost změn, s kterými nikdo nepočítal. A tak mi zase nahoře pro jednou ukázali svoji sílu v celé parádě.

Plán byl jednoduchý. Zúčastnit se rekvalifikace na tvorbu webových stránek, odjet nomádit na Kypr, naučit se co nejvíce a pomalu rozjíždět novou kariéru. Tak nějak v září bych zhodnotila svou snahu a vydala se dál.

Ta první část vyšla, ta druhá už vůbec.

Na rekvalifikačním kurzu mi začalo být špatně, to by se dalo přiřadit ke stěhování zpět do rodného Liberce, kvůli účasti na rekvalifikaci. Ani třetí týden to bohužel nebylo lepší, spíše naopak mnohem horší. A do toho šlo všechno do háje. Blog přestal fungovat a rekvalifikace mi v tomhle bohužel nepomohla. Po rekvalifikačním kurzu jsem se ocitla zpět doma. Po mém velkém startu, nadšení a konečné radosti z nabyté svobody, jsem se ocitla na gauči s brutální kocovinou a neschopností se najíst. Tato kocovina trvala 3 měsíce, další 3 měsíce jsem umírala vedrem a do toho všeho jsem nezřízeně tloustla a rostlo mi břicho.

Péťa je totiž v jiném stavu a to doslova. 

Odletěla jsem na Kypr, ale tímto jsem své sny trochu zamrazila. Trasa odbočila a ubírá se jiným směrem. Směrem mateřství, hnízdění a teplého rodinného krbu. 

Prostě si můžeme naplánovat sebevolnější cestu životem, ale on si to stejně zařídí, tak jak to má být. A i když to není vůbec lehké, vlastně jsem za to neskutečně vděčná. Jo mohlo by mi být trochu lépe, ale vše má nějaký důvod 🙂

(Začala jsem totiž jíst tuny čokolády a pít kakao. Tak nějak si to tělo žádá 😀 )

 

 

 

První kemping jara na Kristýně

První kemping jara na Kristýně

Plán byl jasný. V sobotu večer jdeme na oslavy sv. Patrika do Jablonce nad Nisou. Hledala jsem tedy ubytování v okolí, které by bylo vhodné i na výlety. A protože to vypadalo na hezké počasí, proč nezkusit stan?



Zaujal mě Autokemping Kristýna. http://www.autocampkristyna.cz/ V provozu sice v dubnu ještě nejsou, ale mohli jsme se ubytovat. Dokonce jsme se mohli rozhodnout jestli opravdu v dubnu využijeme stan a nebo se necháme zlákat do pohodlí penzionu. Penzion byl za velmi příznivou cenu, ale rozhodli jsme se nakonec pro stan.


  


Nelitovali jsme a dokonce si pobyt o den prodloužili. V restauraci Kristýna vaří neskutečně dobré kafe, na Německé cyklotrasy je tu kousek a bylo tu prostě krásně.

První den jsme vyrazili na kola na Olbersdorfer See. Krásné jezero na pohled, i ke koupání. Z kempu to bylo 9 km, trochu do kopce, ale nic náročného. Většina cesty byla po cyklotrase, kterou mi našly seznamácké mapy. Vyjížďku určitě doporučuji!


  


Druhý den jsme vyrazili do Liberce a na Malou Skálu, večer si dali na náměstí v Jablonci skvělý burger a zamířili na oslavy sv. Patrika, které celý výlet zapříčinily. Irské tance a hudba byly skvělé, i když se nám zpočátku nechtělo, bavili jsme se až skoro do konce. 



Třetí den jsme provětrali kola do Trojzemí, kde se setkává Česko, Polsko a Německo. Na brusle i na kolo ideální, akorát je to taková malá vyjížďka. Trasa má 3,5 km. 



Moc se nám tu líbilo, v krásné přírodě, zatím bez turistů. Rozhodli jsme se nechat si nějaké výlety po okolí i napříště, jako například zříceninu Oybin, hrad Grabštejn nebo Popovu skálu.