Bali 2011

Bali 2011

Pokládat mi otázku, jestli bych chtěla letět na Bali, bylo asi zbytečné. 😀 Možná se vám to zdá skvělé, bylo i pár lidí, kteří by si to se mnou vyměnili. Jenže každá mince má dvě strany. Jako chudý student jsem musela opravdu zapracovat. Na 17 dní zážitku jsem musela minimálně 2 roky pracovat a šetřit. Občas jsem to nezvládala. Ale je fakt, že nelituji.

Makala jsem jak šroub, abych našetřila alespoň nějaké peníze, zbytek peněz jsem si musela půjčit, ale tuto událost jsem si nemohla nechat ujít. A také jsem tam oslavila své 18. narozeniny. Co víc si přát?

DSCF1607DSCF1609

 

 

 

 

 

 

 

 

Byl to můj první let. Let s jedním přestupem. Cesta trvala okolo 24 hodin. Už jen toto byl skvělý zážitek!

Jako 17-ti leté mládě jsem pomalu ani nevěděla kde Bali leží. Nedokázala jsem si představit tropy, ani zdejší život. Jedno je jisté. Bali – ostrov bohů, vám nedá nic zadarmo.

Po hladovění a nekomfortu v letadle jsme konečně dorazili na místo. Při výstupu jsem byla trochu zděšená. Nyní to už naštěstí takhle nefunguje, ale v roce 2011 bylo ještě staré a malé letiště. Procházeli jsme jak ovečky za sklem a míjeli balijce v uniformách se zbraněmi. Po zaplacení víz, které se už teď na 30 dní neplatí, jsme prošli přes úředníky, kteří seděli ve výšce a zvláštně koukali. Nakonec mi nechtěli dát ani kufr. Noo nebylo to vůbec příjemné.

O to příjemnější byl výstup z letiště do pořádného tropického vzduchu a balijského chaosu. Na první noc jsme měli hotel a domluvený odvoz. Jinak na letišti o odvoz není nouze, balijci se předhání, kdo vás odveze, smlouvají, no prostě Bali. 😀

Zde odkaz na 1.ubytování hned u letiště. http://www.theradianthotel.com/

DSCF1643   DSCF1675

 

Hotel byl moc fajn, přiletěli jsme v noci a první co jsme udělali, byla zkouška bazénu. Bylo to neskutečně příjemné. Ven z areálu se moc jít nedalo. Ono se obecně na Bali nedá moc chodit pěšky, ale i to jsem zkusila o pár let později. 😀

Druhý den jsme měli štěstí, do druhé vily jsme dorazili relativně včas. Druhá skupina takové štěstí neměla. Doprava je tady trošku divoká. 😀

Druhá vilka http://www.villatheshore.com/

 

DSCF1696

 

Filozof, který nebyl moudrý

Filozof, který nebyl moudrý

Příběh, který napsal Laurent Gounelle, autor bestselleru Muž, který chtěl být šťastný.

Tato kniha mi připadala velice zvláštní. Přečetla jsem začátek, na který jsem měla rozporuplné pocity.

Knížku jsem začala číst na brigádě v šatně. Poté co mi skončila směna, jsem knížku odložila a vrátila jsem se k ní až o měsíc později.

Možná proto, že jsem v té obě nedokázala ještě pochopit některé souvislosti. (měsíc se může zdát jako dlouhá doba, ale opak je pravdou) Nezávisle na tom, jsem se totiž zúčastnila přednášky o Ayahuasce. Poté se mi otevřel další smysl této knihy a já mohla směle pokračovat dál. Překvapilo mě, jak mi toto najednou dávalo smysl. Poté jsem knížku dočetla jedním dechem.

Věřím, že každý si najde v knize to, co potřebuje. Knížka je plná mouder. Myšlenky šťastného života popsány, tak trochu obráceně. Představme si kmen indiánů v Amazonii, kteří žijí spokojený a šťastný život. Proč běloši chtějí zničit štěstí indiánů, jejich harmonické sepětí s přírodou, rovnováhu, vyrovnanost, vnitřní svobodu? Jak Sandro, mladý filozof, nakonec dosáhne své pomsty? A je všechno tak, jak si myslíme?

Spousta myšlenek je velmi známá, ale v tomto příběhu nás to vlastně vrací na začátek. Popisuje, že za vším hledejme strach.

„Jedno bylo jisté, to mohla potvrdit, i když to nemohla dokázat: příčinou těchto potíží a kořenem všeho zla byl strach. Trýznivý strach, který neměl jméno, ale projevoval se v mnoha podobách: strach z nedostatku, strach z nemocí, strach ze zvířat, strach, že nebudu milován, strach z ostatních…..“

Příběh je i protkán větami, které napsal Marcus Aurelius v knize Hovory k sobě.

„Vzpamatuj se, prober se, přiznej si, že to, co tě sužuje, jsou tvé sny, a pohlédni opět na věci zpříma.“

 

Knížka končí tak, jak by se dalo očekávat. Nic neprozradím. Knížka opravdu stojí za přečtení, i když je psána zvláštním jazykem, ale s jasnou myšlenkou. Příběh v této knize, je jen pro uvedení činů do praxe.

 

Zaujal mě jeden odstavec:

„Pamatuj si: tajemství je milovat. Miluj svůj život, netuž po ničem, co nemáš, a okusíš vyrovnanost bohů. A když se ti navíc podaří milovat vše kolem sebe, milovat sám sebe a milovat každého, koho vidíš, pak nejenže okusíš vyrovnanost bohů, ale budeš také prožívat jejich blaženost.“

A proč? 😀 Petro, netuž pořád po tom autě! 😀

 

Na závěr:

„Nejlepší způsob, jak se pomstít zlým lidem, je nestát se stejným jako oni.“

 

O autorovi:

Laurent Gounelle je francouzský spisovatel, psycholog a uznávaný odborník na rozvoj osobnosti.  Rád cestuje po světě a setkává se s výjimečnými lékaři a léčiteli (balijskými mudrci, peruánskými šamany).

Napsal moji nejoblíbenější knihu Muž, který chtěl být šťastný (příběh z Bali o hledání vlastního štěstí), dále Bůh chodí po světě vždycky inkognito u které se přiznám, že mám rozečteno a vrátím se k ní až nastane pravý čas. (knížka o překonávání vlastního strachu).

 

Vzhůru za dobrodružstvím

Vzhůru za dobrodružstvím

Malinko starší článek ještě z Irska:

Když už jsem v tom Irsku, zkusím se alespoň někam podívat. Neznalá Irska a se špatnou angličtinou se vydávám na výlet. Doprava v Irsku velmi zajímavá, prý mám jít radši dřív, že bus si jezdí tak jak chce. K mému překvapení jede na čas.

Malinko mě zachvátila panika. Co když to nezvládnu, nenajdu zastávku, někde se ztratím? Vše jsem si tak nějak zjistila a uklidnila se. Konečně si můžu jet odpočinout. Poznat taky něco jiného, než město ve kterém bydlím.

Naštěstí mám sympatického průvodce, který světe div se, má podobný náhled na život. Kupujeme jízdenky v automatu, poté se nám otevře brána na nástupiště. Zajímavý systém. Hned jsem o zkušenost bohatší :D. Na vlak už utíkáme, zrovna přijíždí a nestaví :D. Lidé na zastávce koukají a slyším „No to je Irsko“. Naštěstí vlak zastavuje, jen mimo zastávku.

Jedeme do Howth. K moři, hurááá. Už jak přijíždíme, je to nádherné. Počasí vyšlo ukázkově. Svítí sluníčko, je tu cítit mořský vzduch.

Dali jsme si delší okruh po červené, udělali pár zastávek na debatu i celkové rozjímaní. Koukli jsme se na zastrčené místo na pláž, kde jsem trochu oprášila kondičku. (moc schodů) 😀 Doporučuji si vzít sebou občerstvení a baterku. 😀 Ke konci jsem měla hlad. Poté se i setmělo a já nic neviděla 😀

Do přístavu jsme se vrátili od bláta, ale stálo to za to! Jo a mají tu výborné muffiny 😀

Zpátky vlakem do Dublinu, trochu jsme si prošli město a huráá zpátky domů. Nikde jsem se neztratila a dorazila v pořádku. Mám radost. Obavy nebyly na místě 🙂

V nedokonalosti je síla!

V nedokonalosti je síla!

Jsem moc ráda, že konečně přicházíme na to, že to co je dokonalé, vlastně ani není tak super. Lidé nosí masky, aby zakryli své nedokonalosti a snaží se být dokonalí. Proč?

Začala mě naplňovat má nedokonalost. Dlouho jsem nedokázala pochopit své chyby. Jsou to totiž mé nedokonalosti. Konečně můžu dát průchod své nedokonalosti a cítím se mnohem lépe. A moje tvoření, plné nedokonalostí, je toho důkazem.

Prosím, dělejme to co nás baví. Přeci nevadí, že to je nedokonalé. Nikdo není dokonalý!

Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč lidi tvoří, proč to dělají, co jim to přináší? No a tak jsem to zkusila 😀 a pochopila. Nevadí, že je to nedokonalé. Je to přeci tvořené srdcem a to je to nejdůležitější! Ať se jedná o jakoukoliv práci, činnost je důležité s jakou energií to tvoříme. Proto i párek v rohlíku může být skvělý, pokud je prodán s láskou prodávajícího.

Pokud nás něco nebaví, změňme pohled, pokud nejde změnit pohled, změňme činnost. Život je příliš krátký na to, dělat věci, které neděláme rádi. Pokud změníme energii, změní se celý svět kolem nás. Zkusme to!